Už to mám dlouho rozepsané,toto zamyšlení,tak ho sem dám,ať mám "klid":-)

Z hluboké deprese vznikají básně. Z hluboké deprese v biologii vzniká tohle:

..hříchy? ..

takto jsi přectavuji když se bůh naštve na lidi za jejich zločiny berte to s rezervou Dalo by se říct že to je i úvaha .

„Quomodo cecidisti de caelo Lucifer qui mane oriebaris corruisti in terram qui vulnerabas gentes" - „Jak jsi spadl z nebe, Jitřenko, který jsi zrána vycházel, pospíšils k zemi, ty, jenž jsi zraňoval národy!” Zrada nejmilovanějšího nejvíc bolí...a křivda srdce zatvrdí. Navěky věkův...

...

Jedna starší, kterou jsem již považoval za ztracenou.

:-(

Když jsem ji psal honilo se mi hlavou jak cesta naší ulicí zdánlivě připomíná životní pouť... Od radostných setkání s lidmi až po hovna či kaluže do kterých naší vinou šlápneme. A konečně jsou tu lampy, kterých si většina všímá jen když nesvítí. Jinak je moje první, tak budu moc rád za kritiku)

Stále Vracející se vnitřní konfrontace... psáno před třemi lety...

Prosím o shovívavost.Je to jedna z mích úplně prvních,snad se bude alespoň maličko líbit.

Přepracováno, díky za všechny komentáře.

Věřím,snad jednou někdy to tak bude

shnilost nezná mezí, tak já Vás prosím ...

Zde anotace není zapotřebí, je totiž obsažena již v názvu básně.