No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.

v tom cabernetu syrah, je vážně kus Vesmíru! A když to božské rudé poznáte, otočíte prázdnou lahev dnem vzhůru, zarazíte do země, tak máte parádní popelník!!! Tedy to ne já, ale má Ex- choť, ta je autorkou tohoto postřehu, když jednou po (happy) Endu bylo společné grilování a První byla dopita a … ejhle objev!!! A tu zásluhu musím přinést dějinám, bo je geniální!!! Díky Romano, společenství kuřácké to jistě po praktické zkoušce ocení!

prý jít sytý spát, není dobré... snad proto se snažím... mít čistou hlavu..

nojo, no :-)

Minutová reakce na báseň od Lokina, Existencionální iluze...

přání sami vysíláme a když se vyplní, sami je odmítáme...

Pro... no uvidíme jak jsi chytrý :))

Řekněme, že to je takové menši zamyšlení nad lidmi bez citů

..Starší a ne tak hluboké zamyšlení nad lhostejnosti...zná to každý ;)

někteří hledají, a někteří se hledají, a někteří netuší, proč ti a ti jsou na cestě..

dojmy z dnešního gogola v aréně

Óda pro sebevraha 2..

kdyby jsme si vyměnili roli se zvířaty, dost bychom se divili....

...

Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty. „Jste nemocen, pane?“ „Ano, doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“

... které v zahrádce nejen rostou tři růže, svítí světýlko Betlémské a běhají zvířátka mnohá.

V této básni mi šlo hlavně o děj, takže jsou některé rýmy kostrbaté. Postavy hrající v této poezii jsou mí spolužáci.

Ať žijí básníci! Včerejší filmek mi dal inspiraci... :D když ženská začne veršovat,... je to konec básníku v čechách!