|
No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým...
Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.
|
|
v tom cabernetu syrah, je vážně kus Vesmíru! A když to božské rudé poznáte, otočíte prázdnou lahev dnem vzhůru, zarazíte do země, tak máte parádní popelník!!! Tedy to ne já, ale má Ex- choť, ta je autorkou tohoto postřehu, když jednou po (happy) Endu bylo společné grilování a První byla dopita a … ejhle objev!!! A tu zásluhu musím přinést dějinám, bo je geniální!!! Díky Romano, společenství kuřácké to jistě po praktické zkoušce ocení!
|
|
prý jít sytý spát, není dobré... snad proto se snažím... mít čistou hlavu..
|
|
přání sami vysíláme a když se vyplní, sami je odmítáme...
|
|
Minutová reakce na báseň od Lokina, Existencionální iluze...
|
|
Pro... no uvidíme jak jsi chytrý :))
|
|
Řekněme, že to je takové menši zamyšlení nad lidmi bez citů
|
|
..Starší a ne tak hluboké zamyšlení nad lhostejnosti...zná to každý ;)
|
|
někteří hledají, a někteří se hledají, a někteří netuší, proč ti a ti jsou na cestě..
|
|
dojmy z dnešního gogola v aréně
|
|
Óda pro sebevraha 2..
|
|
kdyby jsme si vyměnili roli se zvířaty, dost bychom se divili....
|
|
...
|
|
Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty.
„Jste nemocen, pane?“
„Ano, doktore. Myslím, že smrtelně.“
„Co je vám?“
„Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.“
„To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“
„Jaký je to lék?“
„Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“
Bledý muž se uklonil a řekl smutně:
„Já jsem Deburau, doktore.“
|
|
... které v zahrádce nejen rostou tři růže, svítí světýlko Betlémské a běhají zvířátka mnohá.
|
|
V této básni mi šlo hlavně o děj, takže jsou některé rýmy kostrbaté. Postavy hrající v této poezii jsou mí spolužáci.
|
|
Aspoň na jeden večer.
|
|
Ať žijí básníci!
Včerejší filmek mi dal inspiraci... :D
když ženská začne veršovat,... je to konec básníku v čechách!
|
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Vendys [17], Joe's garage [16], keson [16], Radka [16], Mía [16], Heroes Killer [14], triste [12], sused_darebak [3], Bosorka [2], Ravenwood CZ [2], _Li_ [1]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX


