Má druhá, rok 2011, když jsem chtěl usměrnit, povzbudit, nabudit

Jedno z nejsilnějších míst, které znám... hřbitov židovských uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Málokdo o něm ví a málokoho na to nepřístupné místo ztracené v obilí napadne lézt...

kratinká, v polospánku

dajaká krize, či co...

laciná... muzikantská

Název je asi trochu mimo, ale vlastně nevím, jak jinak to pojmenovat. Tísícdvěstěpadesátásedmá písnička s tímhle akordickým postupem...

je jen o mně, krutě emocionální...

Doufám, že mi Nohavica odpustí ten půjčenej název, ale jinak to pojmenovat nešlo. Inspirováno nedělním skororánem :-)

..Co dodat, občas člověk cítí beznaděj a vztek, který neví kam směřovat....

..teprve až se smíříme se všemi variantami problému a připustíme si i nejhorší fáze, pak se stává, že něco zabrání zkáze..

tak, tak, tak, všelijak:))

..budoucnost řídí nejen osud a my sami ale také vláda, která nám nepřeje...

že oni o tom neví...