Anotace zdála se být ze začátku velmi důležitá. Autor chtěl nejdříve vymezit rozdíly mezi básní a myšlenkou. Čím dále víc se mu nechtělo a tak v polousínání dopisuje anotaci o anotaci. Jediné co by si přál a na co si vzpomněl je, aby si čtenář všimnul zamyšlení nejen doslovného, ale i metaforického. Na závěr snad jen: není to báseň, milý čtenáři...

..a pak možná jednou pod dohledem vůně z čajových listů, si na malou chvíli dovolíme, zase si jí vážit. A nejspíš i sebe!

První věta = myšlenka, co mi hlavou proběhne docela často... a vlastně na ní není kousek pravdy... Řečena z recese a ostatní na to navazuje. Asi.

...

poslední letní víkend 2014