oni, dva.

další dveře odemčeny...

...mezi námi široký, hluboký oceán...

to nám to ale pěkně začíná...

pátrejme, zkoumejme, objevujme a hlavně mějme se rádi...("peace!";))

nejtišší jsou ty okamžiky, kdy za nás někdo dýchá

...protože by to ztratilo to, čemu se říká kouzlo (dvě básničky v sobě a vše s pravdivým základem)

a zavzpomínáme na staré časy!:)

láska-neláska?

tě mám

..."každou chvíli už budeš stát pod balkónem "...

bláááá bláááá....ano, je to tak! strach z bolesti je někdy silnější než naše racionalita a touhy...

:))

a tak se potkají dvě duše a pak už je všechno jenom mezi nebem a zemí...(oooda na toto deštivé odpoledne, ve kterém bych se měla učit na zítřejší zápočet z ekonomie...);)

...je psáno, že na Tebe už pár dnů myslím a že myslet nepřestanu...(je sladce naivní a taková trochu poblázněná, promiňte, ale za to asi může to léto;)- pokračování odročeno na neurčito...

čeká každého neopatrného pozemšťana, co příliš - čeho moc, toho je prostě příliš...rozumíme si?;)

teď a tady ...

Po přečtení básní Sapfó jsem nejenom pod dojmem prastarých veršů, ale i pod vlivem "Chvylkové citové nevyrovnanosti" k jedné slečně napsal tuto básničku..

poslední dobou zdá se mi několik způsobů všeho tu a tam nešťastných (psanci - ten druhý svět, ale i ten primární skutečný svět), přesto píšu o lásce - protože věřím v naději a věřím ve věčnost polibků...

s láskou pořád stejnou:)