Jojo, to jsem si tak dlouho preparovala ve wordu, až je z toho takovéhle cosi... A proč? Vyčítat někomu osamělost je podle mě hloupé, především však, když o jejím důvodu vědí méně, než je zdrávo pro její zhodnocení...

poslouchala jsem Pixies- where is my mind, je pro mě hodně důležitá.

Nechala jsem se unést myšlenkami k zeleným kopcům na severu...kdy už tě za to zatknou?

Erm...po dlouhé době...to vypadá...pořád stejně?

Ta socha,byla fakt krásná...ale napadlo mě to až teď :-(... už vím,že krásný není jen dokonalý...

...netuším, jak to pojmenovat, ani co k tomu dodat...

Je to o tanci a není to o tanci. Je to o parketu a parket to není. Co to má vlastně znamenat...?

A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

věřte tomu nebo ne, ale báseň obsahuje narážku na špionážní thriller Tři dny kondora

Přetransformoval jsem se do ženy (jen na chvíli).

nebohéma. díky lakomci za inspiraci.

Bez žen by to nešlo.

Splašený život, splašené myšlenky, splašená poezie...budete mít odvahu?

No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.