Svlékáš mě pohledem...
Co vlastně vidíš?
Pokud jen tělo mé,
strašně se mýlíš.
Nejsem jen bezduché
maso, krev, kůže...
Ačkoli někomu
stačit to může.
Odvaž se za hmotu.
Nahlédni za tu zeď!
Poznat mé pravé Já
dávám Ti šanci, teď...
Co vlastně vidíš?
Pokud jen tělo mé,
strašně se mýlíš.
Nejsem jen bezduché
maso, krev, kůže...
Ačkoli někomu
stačit to může.
Odvaž se za hmotu.
Nahlédni za tu zeď!
Poznat mé pravé Já
dávám Ti šanci, teď...
Ze sbírky: Když jsem "lehce rebelující"
28.01.2015 20:53
Zamila
Lenča: Tě mam celou přečtenou, ne ? :-D
28.01.2015 18:56
Zamila
Druhá a třetí strofa je fajn, trošku klišé, ale fajn. Dobrá je ta myšlenka :-) Ale umíš to líp !
27.01.2015 17:48
vanovaso: Díky, to jsem ráda :)
Občas mi muž vytkne: "Řekni mi narovinu, co chceš, nejsem telepat." :D
Občas mi muž vytkne: "Řekni mi narovinu, co chceš, nejsem telepat." :D
27.01.2015 17:44
Timothy A. Postovit: No jo, je docela přímočará. Ale mělo to být prostě řečeno narovinu.
Díky :)
Díky :)
27.01.2015 17:42
Dozor: Nemělo to být milostné, i když ten začátek je zavádějící. Je to tak nějak obecně o tom, že nejsme jenom těla.
Díky za koment :)
Díky za koment :)
27.01.2015 15:59
Tak mě se to líbí moc, i pro tu jednoduchost... ostatně mužům musíme říkat , co chceme na rovinu, bez metafor, ;-))
27.01.2015 14:08
Timothy A. Postovit
Hezké, moc hezké.) Formou i asi věčnou myšlenkou...chybí mi ale nějaké metafory, zastření...)
27.01.2015 12:45
Dozor
Myslím, že až moc takové jednoduché, neobalené.
Je to vlastně milostné a přitom to tam necítím...
Je to vlastně milostné a přitom to tam necítím...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.