|
Moc jsme pili. Alkohol nás držel v jakémsi stavu nevědomí a nepřipouštění si té hrůzy.
|
|
Přes slzy nemohu číst dál. Cítím jak se mi podlamují kolena a padám někam do tmy.
Ještě jakoby v dálce slyším, „tak co píše…“
|
|
„Která kráva zakládala snídaně!?“ řval jako píchlý tele.
Polilo mě horko. Už je to tady! Co je špatně?
|
|
Nechtěla jsem nic slyšet, a už vůbec nic řešit.
Chtěla jsem jenom využít každé chvilky, kterou budeme moci strávit spolu. Možná naposledy.
|
|
U prvního stolu jsem zkoprněla, plato s šestnácti pivy padalo s rachotem k zemi.
Socha vytesaná z mramoru, se mi nemohla rovnat.
|
|
Večery jsem trávila sama se sklenkou vína u trempských písniček, které ve mně vyvolávaly vzpomínky i touhu, ale skutečnost bohužel byla jiná.
|
|
Když byl přesvědčený, že oddychuji dost pravidelně, pomalu se vysoukal z postele, neslyšně se oblékl, políbil mě na čelo, a jenom tiché klapnutí dveří dalo vědět, že je pryč.
|
|
Vím, je to šílenost, jet v noci sto padesát kilometrů, a navíc jsem pila.
|
|
Ležela na koleji, kudy žádný vlak nikdy nejel.Taková slepá kolej, krátká, ani by se na ni vlak nevešel.
Asi ji zapomněli dostavět, napadlo mě.
|
|
Nemusím říkat, že jsme oba měli hrozný strach. Strach, jak budou kluci v začínající pubertě reagovat. Strach, že to budou děti, které nám znemožní být spolu.
|
|
Jak se tak uklidňuji, vejdu do kanceláře a první co mi padlo do očí byl prsten s krásným, zeleným kamenem.
|
|
Přišla jsem o kamaráda, který mi pomohl z každého trápení.
Je dobré udělat z kamaráda manžela?
|
|
Prostě druhý den, ne jenom, že jsem měla okno jako výkladní skříň, ale v hlavě ještě tisíc permoníku, kde každý bušil svým kladívkem v jiném tempu.
|
|
Petříkovi byl jeden rok a my jsme stáli před rozvodovým soudem.
|
|
Když jsme se nabažili polibků a objetí, věděla jsem, že už jen málo stačí upadnout do milostného bezvědomí.
|
|
ZAVEDU VÁS DO ZÁKULISÍ HOSPOD, HOTELŮ A BARŮ. POJĎTE SLEDOVAT PŘÍBĚH MLADIČKÉ LENY, JEJÍ KARIÉRU, LÁSKY, TRAPASY, RADOST I NEŠTĚSTÍ.
|
|
Bylo to jako když se blíží bouře. Je vedro, dusno, pomalu se zatahuje obloha, najednou zahřmí, zableskne se a déšť spadne jako deka, která dusí vláhou a zároveň vysvobozením, že se snad deštěm ochladí.
|
|
Tam trůnila brýlatá, stará snad i panna, pokladní. Byla ošklivá, a ještě hůř se tvářila.
Tak nevím, jestli jsem chtěla zrovna tohle.
|
|
Z úvah mě vyrušil arogantní hlas:
„Vy jste tady vedoucí?“
„Jistě,“odpověděla jsem a zvedla hlavu od knihy.
|
|
Když mi vrchní přinesl dvojitý koňak, vzala jsem ho do ruky a přemítala, jestli ho mám vůbec vypít, když se najednou rozlítly dveře od restaurace.
|
1|2
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
veronika řekla o TualKraplak :tual, jsi tak zajimava a roztomila holka..ctu vsechno, co napises a i kdyz se to nezda, stopuju te..oslovujes

