původně pro tématickou soutěž "fotoinspirace"... bohužel jsem to v čas nedokončil...

Včera večer se mi nějak jako člověk nechtělo spát, tak jsem popadla bloček, přisponkovala mini baterku a psala v posteli. Začala jsem psát na začátek jednu věc, kterou jsem měla dodělat, a při ní mě napadla ta skvělá idea na pár poetických řádků. Dopsala jsem hlavní práci a vrhla se na realizaci osvícené myšlenky. Sama jsem nevěděla, jak budu psát či tak, jelikož už několik týdnů jsem nedopsala ani jednu báseň, která zůstala v jiném notesu rozepsaná jako všechny díla, vzpomínky v paměti. Kreslila jsem písmenka po písmenku v mém typickém stylu psaní, gumovala, při deletování těch vybledlých slov jsem se náhle cítila zvláštním způsobem tak šťastně, euforicky. Téměř jsem zapoměla na všechen smutek, pesimismus a nostalgii kolem mě. Válela jsem se v posteli od žmolků vygumovaných barevných slov, dělala jsem to, co vždy zaměstnalo moje smysly a mohla jen tvořit a nepřemýšlet. Dosud, když jsem psala, nikdy jsem necítila takovej pocit. Bylo to krásné. Najít dokonalost takhle náhle. Snad nebyla anotace moc dlouhá, předem se kdyžtak omlouvám, pěkné počtení mé hříčky slov :)

jedno starší dílko už z minulého léta. musím uznat, že se mi už nedaří psát.

budu čekat v ústraní

původně jsem chtěla přispět jiným dílem, ale budiž.. po dlouhé době sem něco dávám, nevím jestli mám.. zhodnoťte za mě, díky.

Anglická báseň.

po delší době opět dílko , budu ráda za každé zhlédnutí . příjemné čtení . personal ~

co k tomu říct, když si to nikdo nepřečte

Jen tak...

Nedokončený text inspirovaný tehdejší konverzací

naději