 02.11.2010 7 1791(25) 0 |
bez ptaní
kousek citu na talíři
a prázdná sklenka bezedná
vír zvedl bláto ode dna
tak lehce jako bledé chmýří
a bílé prsty zlehka vadnou
jak sedmikrásy na slunci
kdoví co bude na konci
/já zadržím dech/
snad nevychladnou
můžeš se ptát už jenom sebe
koho zas dneska zabijí
a skleněné rty se rozbijí
ty tvoje o mě
a pak já tebe
…]
kousek citu na talíři
a prázdná sklenka bezedná
vír zvedl bláto ode dna
tak lehce jako bledé chmýří
a bílé prsty zlehka vadnou
jak sedmikrásy na slunci
kdoví co bude na konci
/já zadržím dech/
snad nevychladnou
můžeš se ptát už jenom sebe
koho zas dneska zabijí
a skleněné rty se rozbijí
ty tvoje o mě
a pak já tebe
…]
Ze sbírky: Tanec v tichu
09.12.2015 - 12:30Zamila: diky Zam. ona je takova bondovska a ten konec, domysli si co by tam mohlo patrit. ten zaver jsem koumala dlouho a takhle se mi libi a takhle tam patri, i kdyz vim ze ctenare mirne rozrusi. nikdo nema rad otevrene konce, ale o to vetsi napeti tam je :)
04.12.2015 - 19:49Zamila
Moc pěkná. Ten závěr je zvláštní, jsem spíše pro ukončenost. Ale jinak pěkné, ze 3/4 rozhodně :-) A že tenhle styl rýmů hned tak někdo neumí ...
02.11.2010 - 20:57Styl, který vyznávám a miluji... Ještě když se snoubí s originalitou, povedeným rýmem a výbornými obraty, kterých je tam tak akorát, tak je to opravdu radost číst.
Díky za takové čtení...
Díky za takové čtení...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bez ptaní : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Doznání kávové slečny
Předchozí dílo autora : Zvyk
