02.11.2010
7
bez ptaní

kousek citu na talíři

a prázdná sklenka bezedná

vír zvedl bláto ode dna

tak lehce jako bledé chmýří


a bílé prsty zlehka vadnou

jak sedmikrásy na slunci

kdoví co bude na konci


/já zadržím dech/

snad nevychladnou


můžeš se ptát už jenom sebe

koho zas dneska zabijí

a skleněné rty se rozbijí

ty tvoje o mě

a pak já tebe

]

Ze sbírky: Tanec v tichu
 31.01.2018 10:54
Brutálně povedené, okouzlující, podmaňující
 09.12.2015 12:30
Zamila: diky Zam. ona je takova bondovska a ten konec, domysli si co by tam mohlo patrit. ten zaver jsem koumala dlouho a takhle se mi libi a takhle tam patri, i kdyz vim ze ctenare mirne rozrusi. nikdo nema rad otevrene konce, ale o to vetsi napeti tam je :)
 04.12.2015 19:49
 Zamila
Moc pěkná. Ten závěr je zvláštní, jsem spíše pro ukončenost. Ale jinak pěkné, ze 3/4 rozhodně :-) A že tenhle styl rýmů hned tak někdo neumí ...
 03.11.2010 03:17
a prázdná sklenka bezedná
Tohle jde
 02.11.2010 22:50
já zase velice děkuji za povzbuzující komentář:)
 02.11.2010 20:57
Styl, který vyznávám a miluji... Ještě když se snoubí s originalitou, povedeným rýmem a výbornými obraty, kterých je tam tak akorát, tak je to opravdu radost číst.
Díky za takové čtení...
 02.11.2010 13:42
můžeš se ptát už jenom sebe


dobrá věta

(báseň celá dobře napsaná)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.