Ta bezmoc, když odejde někdo vám tolik blízký a vy ho stále vidíte před očima, ale nemůžete ho nahmatat. Ta zoufalá beznaděj, která vás obklopí pokaždé, když si uvědomíte, že už se to nikdy nezmění. Že ač vy ho slyšíte, on už vám nikdy neodpoví a neusměje se na vás jinak než ve vašich vzpomínkách. Ta bolest, když si s vámi vaše paměť hraje nemilosrdnou hru a nechá vás tu hroznou skutečnost stále dokola zapomínat a pak si to znovu a znovu uvědomovat jako by se to stalo poprvé. Neumím to zkrátka přijmout za svou realitu, i když vím, že mi nic jiného nezbývá...

Dadastická báseň. Sepsáno kdesi.

Slizce rozbředle

Humorné básničky mají pobavit lidi, na nic víc si nehrají.

Covid-19 nás teď straší, ale jsou i jiné neduhy.

*-time has gone-*

nebo pití?... jak kdo chce :-)

Dnes trochu jinak...

Dva limericky na obdobné téma.

Pokračování satirického odlehčení současné české situace. Tentokrát se ze zpěváků stávají modelky a schyluje se k nejhoršímu. Podařilo se mi zparodovat i trasování a testy, i když tam nezapadají tak dobře, jak bych chtěl/a.

....