|
NEBO
 26.11.2020 1 788(2) 0 |
Vnitřek bezmoci,
útrpnost posedlá.
Kapka jež už nikdy
nepřistane. Řeč má
tajnou křeč. Lež je ji
tu, tak mnoho.
Lžíci, kterou nic nenabereš.
Pach nebo prach, uštěpačný.
Strach nebo krach, tvé posedlosti.
Vidím stud, dýchám vzduch, lenivý.
Lest oněmělá vyzbrojená zastřelená.
Střet bludů už tam nepůjdu, já tu zbudu.
Nepoznávám nudu, jen nicotnost převlečenou.
Vzdávám se uprostřed, ležím hledám kousky tebe.
Vstal a pak zase spadl na tu chladnou zem, nevrní už.
Stojím na piedestalů zloduchů, ne tam nechci znít.
Lid prohnilý slyším bolest, zázraky unifikovaně cholerické.
Pták svým zobákem, otevřel ten tvůj chrám, cítíš bolest?
Nemáš sílu na protest, vše už není, je to pryč odmrštěno.
Sražen na pelest posledního finále, už neřvu jen se stydím.
Vyvržen nad oblaka, dolu padám, rychlostí trhající procesí.
Zvuky bolest nonsensů, zírám do zrcadla na toho divného pána.
Drží svoji tvář, snad aby neupadla, pohled namířený do propadla.
Kde je pravda, kde ukryta zbývá je jí dosti, zmařená hloupostí tak
podivně lidskou. Smráká se slunce padá, nikdo už překotně netleská.
Deska poškrábaná, vrací se stále zpět, zástup nekonečnosti lidské
pitomosti zní stále v uších. Krok za krokem, zalit ovíněný pocit jakési
cesty. Ráno je koncem tohoto pocitu, záměna na kulku předposlední.
útrpnost posedlá.
Kapka jež už nikdy
nepřistane. Řeč má
tajnou křeč. Lež je ji
tu, tak mnoho.
Lžíci, kterou nic nenabereš.
Pach nebo prach, uštěpačný.
Strach nebo krach, tvé posedlosti.
Vidím stud, dýchám vzduch, lenivý.
Lest oněmělá vyzbrojená zastřelená.
Střet bludů už tam nepůjdu, já tu zbudu.
Nepoznávám nudu, jen nicotnost převlečenou.
Vzdávám se uprostřed, ležím hledám kousky tebe.
Vstal a pak zase spadl na tu chladnou zem, nevrní už.
Stojím na piedestalů zloduchů, ne tam nechci znít.
Lid prohnilý slyším bolest, zázraky unifikovaně cholerické.
Pták svým zobákem, otevřel ten tvůj chrám, cítíš bolest?
Nemáš sílu na protest, vše už není, je to pryč odmrštěno.
Sražen na pelest posledního finále, už neřvu jen se stydím.
Vyvržen nad oblaka, dolu padám, rychlostí trhající procesí.
Zvuky bolest nonsensů, zírám do zrcadla na toho divného pána.
Drží svoji tvář, snad aby neupadla, pohled namířený do propadla.
Kde je pravda, kde ukryta zbývá je jí dosti, zmařená hloupostí tak
podivně lidskou. Smráká se slunce padá, nikdo už překotně netleská.
Deska poškrábaná, vrací se stále zpět, zástup nekonečnosti lidské
pitomosti zní stále v uších. Krok za krokem, zalit ovíněný pocit jakési
cesty. Ráno je koncem tohoto pocitu, záměna na kulku předposlední.
27.11.2020 - 19:32Kontrast mezi zimou a teplem je slastí ,hlad před jídlem je potěšením . V tvé tvorbě cloumáš všemi pocity najednou a jejich kontrasty jsou roznětkou, křesadlem pod vatrou vnímání. V té hranici hoří vše co lidé přinesly. K tomu ohni se nedá jít blízko, sálá a nutí k udržování odstupu.Rozumím ,ale nemohu nic uchopit.... a tak si odnáším jen náboj, atmosféru plamenů.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
PRŮVOD : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : ZMOCNĚN
Předchozí dílo autora : SVÉHLAVÝ
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
stimpre [18], Anticque [16], adelajda [14], Handour [14], tomibender [13], Šmudlinka [12], AmiLu [11], Vyznani [11], Jn Jn [11], nenunka [9], Ten, jenž temnotu si užívá [3]» řekli o sobě
Trochublázen řekl o Leslie :Až vznikne učebnice v příštím století, jen jedna umělkyně bude v ní jistá, že nová generace otočí list a při četbě těžko skryje stopy dojetí. Básnířka mimořádná, vesmírných kvalit, z jiného asi světa, z hlavního města, nejde to slovy popsat, vím, měl bych přestat, zkrátka je dokonalá, jak víc ji chválit? Kdysi též bagatelu napsali pro ni, se spoustou je pocitů a samá krása, za mě jen dík, že jsi tu, což není zázrak, tím vzdávat hold géniu, před ním se sklonit. Na tuhle zapomenout se prostě nesmí. Pokud to snad nevíte, říká si Leslie.
