|
Blekotal
 24.11.2020 2 551(2) 0 |
Kreslím čáry, sbírám
máry. Unuděn posazen
do ulity stroboskopů.
Dny si kopu, před sebou,
kvapně valím. Jsem jen tečka na
konci vět, zoufale hranatá.
Den si začal, tak jsem ho
zmačkal. Drhnu špínu ze své
duše, řekl psychopat suše.
Únik počátek, splátek za život.
Nebo spíše za podlost, umanutou.
Řvu tajně a potichu, jen pro pár
lidí co ocení, zurčení. Ztrácím jas
oblepen nálepkami, proč mi je dali.
Jo asi proto, aby mě ocejchovali.
S kým že mají tu čest, nebo paradigma.
Strojím se do hesel, lezu vzpřímeně po
nicotné stěně. Jsem sémě už otevřené.
Je mi stejně, blbě, ješitně, pochmurně.
Ztrácím vklady, jako žena věkem vnady.
Usnu spánkem, ulpím, strhnu stěnu bigotnosti.
Zlost či ponurost je mým hostem, v té mé talk show.
Mluvím hlasem, není v mém organismu zbytečný.
Ptám se tím hlasem co je jen tam uvnitř, znuděn už.
Možnosti došly oběšenec se houpe, zoufale a hloupě.
Hraji hru na osud na věčnost, úniková hra z těla ven.
Křičím i když oběšen, hláskem mrtvých černých věnců.
Usmrcen zapomněl dýchat, kýchat, do jiných těl vnikat.
Zlost upoutaná svázaná stále tu je, jen trochu řidší.
Krok sun krok takže tanec, ranec nezbytných pohybů.
Umlácen v tváři už nepoznatelný, byl to člověk byl a nezbil.
máry. Unuděn posazen
do ulity stroboskopů.
Dny si kopu, před sebou,
kvapně valím. Jsem jen tečka na
konci vět, zoufale hranatá.
Den si začal, tak jsem ho
zmačkal. Drhnu špínu ze své
duše, řekl psychopat suše.
Únik počátek, splátek za život.
Nebo spíše za podlost, umanutou.
Řvu tajně a potichu, jen pro pár
lidí co ocení, zurčení. Ztrácím jas
oblepen nálepkami, proč mi je dali.
Jo asi proto, aby mě ocejchovali.
S kým že mají tu čest, nebo paradigma.
Strojím se do hesel, lezu vzpřímeně po
nicotné stěně. Jsem sémě už otevřené.
Je mi stejně, blbě, ješitně, pochmurně.
Ztrácím vklady, jako žena věkem vnady.
Usnu spánkem, ulpím, strhnu stěnu bigotnosti.
Zlost či ponurost je mým hostem, v té mé talk show.
Mluvím hlasem, není v mém organismu zbytečný.
Ptám se tím hlasem co je jen tam uvnitř, znuděn už.
Možnosti došly oběšenec se houpe, zoufale a hloupě.
Hraji hru na osud na věčnost, úniková hra z těla ven.
Křičím i když oběšen, hláskem mrtvých černých věnců.
Usmrcen zapomněl dýchat, kýchat, do jiných těl vnikat.
Zlost upoutaná svázaná stále tu je, jen trochu řidší.
Krok sun krok takže tanec, ranec nezbytných pohybů.
Umlácen v tváři už nepoznatelný, byl to člověk byl a nezbil.
25.11.2020 - 17:40
JEKOT : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : SVÉHLAVÝ
Předchozí dílo autora : SÓLISTA
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Autor» narozeniny
cechinoskaros [13], Aikami [12], sara kostkova [11]» řekli o sobě
Aliwien řekla o ivkaja :Příjemná žena, se kterou jsem měla možnost setkat se i osobně. Nesporný talent v napsaných básních se nezapře. I když - básnění ve spojení s "nostalgikem" se mi rozhodně líbí víc a nemá chybu.
