|
Blekotal
 24.11.2020 2 894(2) 0 |
Kreslím čáry, sbírám
máry. Unuděn posazen
do ulity stroboskopů.
Dny si kopu, před sebou,
kvapně valím. Jsem jen tečka na
konci vět, zoufale hranatá.
Den si začal, tak jsem ho
zmačkal. Drhnu špínu ze své
duše, řekl psychopat suše.
Únik počátek, splátek za život.
Nebo spíše za podlost, umanutou.
Řvu tajně a potichu, jen pro pár
lidí co ocení, zurčení. Ztrácím jas
oblepen nálepkami, proč mi je dali.
Jo asi proto, aby mě ocejchovali.
S kým že mají tu čest, nebo paradigma.
Strojím se do hesel, lezu vzpřímeně po
nicotné stěně. Jsem sémě už otevřené.
Je mi stejně, blbě, ješitně, pochmurně.
Ztrácím vklady, jako žena věkem vnady.
Usnu spánkem, ulpím, strhnu stěnu bigotnosti.
Zlost či ponurost je mým hostem, v té mé talk show.
Mluvím hlasem, není v mém organismu zbytečný.
Ptám se tím hlasem co je jen tam uvnitř, znuděn už.
Možnosti došly oběšenec se houpe, zoufale a hloupě.
Hraji hru na osud na věčnost, úniková hra z těla ven.
Křičím i když oběšen, hláskem mrtvých černých věnců.
Usmrcen zapomněl dýchat, kýchat, do jiných těl vnikat.
Zlost upoutaná svázaná stále tu je, jen trochu řidší.
Krok sun krok takže tanec, ranec nezbytných pohybů.
Umlácen v tváři už nepoznatelný, byl to člověk byl a nezbil.
máry. Unuděn posazen
do ulity stroboskopů.
Dny si kopu, před sebou,
kvapně valím. Jsem jen tečka na
konci vět, zoufale hranatá.
Den si začal, tak jsem ho
zmačkal. Drhnu špínu ze své
duše, řekl psychopat suše.
Únik počátek, splátek za život.
Nebo spíše za podlost, umanutou.
Řvu tajně a potichu, jen pro pár
lidí co ocení, zurčení. Ztrácím jas
oblepen nálepkami, proč mi je dali.
Jo asi proto, aby mě ocejchovali.
S kým že mají tu čest, nebo paradigma.
Strojím se do hesel, lezu vzpřímeně po
nicotné stěně. Jsem sémě už otevřené.
Je mi stejně, blbě, ješitně, pochmurně.
Ztrácím vklady, jako žena věkem vnady.
Usnu spánkem, ulpím, strhnu stěnu bigotnosti.
Zlost či ponurost je mým hostem, v té mé talk show.
Mluvím hlasem, není v mém organismu zbytečný.
Ptám se tím hlasem co je jen tam uvnitř, znuděn už.
Možnosti došly oběšenec se houpe, zoufale a hloupě.
Hraji hru na osud na věčnost, úniková hra z těla ven.
Křičím i když oběšen, hláskem mrtvých černých věnců.
Usmrcen zapomněl dýchat, kýchat, do jiných těl vnikat.
Zlost upoutaná svázaná stále tu je, jen trochu řidší.
Krok sun krok takže tanec, ranec nezbytných pohybů.
Umlácen v tváři už nepoznatelný, byl to člověk byl a nezbil.
25.11.2020 - 17:40
JEKOT : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : SVÉHLAVÝ
Předchozí dílo autora : SÓLISTA
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
mňousek [18], Botaznohy [18], Marie Tichá [16], Písmání [16], kikulla [15], gia.78 [14], Emilly Poison [13], ona [12], BestialThought [12], Zdenka Jírová [12], Sisík [10], alkalinová [9], JanaModra [6], AlJA [4]» řekli o sobě
Trochublázen řekl o Leslie :Až vznikne učebnice v příštím století, jen jedna umělkyně bude v ní jistá, že nová generace otočí list a při četbě těžko skryje stopy dojetí. Básnířka mimořádná, vesmírných kvalit, z jiného asi světa, z hlavního města, nejde to slovy popsat, vím, měl bych přestat, zkrátka je dokonalá, jak víc ji chválit? Kdysi též bagatelu napsali pro ni, se spoustou je pocitů a samá krása, za mě jen dík, že jsi tu, což není zázrak, tím vzdávat hold géniu, před ním se sklonit. Na tuhle zapomenout se prostě nesmí. Pokud to snad nevíte, říká si Leslie.
