|
Blekotal
 24.11.2020 2 748(2) 0 |
Kreslím čáry, sbírám
máry. Unuděn posazen
do ulity stroboskopů.
Dny si kopu, před sebou,
kvapně valím. Jsem jen tečka na
konci vět, zoufale hranatá.
Den si začal, tak jsem ho
zmačkal. Drhnu špínu ze své
duše, řekl psychopat suše.
Únik počátek, splátek za život.
Nebo spíše za podlost, umanutou.
Řvu tajně a potichu, jen pro pár
lidí co ocení, zurčení. Ztrácím jas
oblepen nálepkami, proč mi je dali.
Jo asi proto, aby mě ocejchovali.
S kým že mají tu čest, nebo paradigma.
Strojím se do hesel, lezu vzpřímeně po
nicotné stěně. Jsem sémě už otevřené.
Je mi stejně, blbě, ješitně, pochmurně.
Ztrácím vklady, jako žena věkem vnady.
Usnu spánkem, ulpím, strhnu stěnu bigotnosti.
Zlost či ponurost je mým hostem, v té mé talk show.
Mluvím hlasem, není v mém organismu zbytečný.
Ptám se tím hlasem co je jen tam uvnitř, znuděn už.
Možnosti došly oběšenec se houpe, zoufale a hloupě.
Hraji hru na osud na věčnost, úniková hra z těla ven.
Křičím i když oběšen, hláskem mrtvých černých věnců.
Usmrcen zapomněl dýchat, kýchat, do jiných těl vnikat.
Zlost upoutaná svázaná stále tu je, jen trochu řidší.
Krok sun krok takže tanec, ranec nezbytných pohybů.
Umlácen v tváři už nepoznatelný, byl to člověk byl a nezbil.
máry. Unuděn posazen
do ulity stroboskopů.
Dny si kopu, před sebou,
kvapně valím. Jsem jen tečka na
konci vět, zoufale hranatá.
Den si začal, tak jsem ho
zmačkal. Drhnu špínu ze své
duše, řekl psychopat suše.
Únik počátek, splátek za život.
Nebo spíše za podlost, umanutou.
Řvu tajně a potichu, jen pro pár
lidí co ocení, zurčení. Ztrácím jas
oblepen nálepkami, proč mi je dali.
Jo asi proto, aby mě ocejchovali.
S kým že mají tu čest, nebo paradigma.
Strojím se do hesel, lezu vzpřímeně po
nicotné stěně. Jsem sémě už otevřené.
Je mi stejně, blbě, ješitně, pochmurně.
Ztrácím vklady, jako žena věkem vnady.
Usnu spánkem, ulpím, strhnu stěnu bigotnosti.
Zlost či ponurost je mým hostem, v té mé talk show.
Mluvím hlasem, není v mém organismu zbytečný.
Ptám se tím hlasem co je jen tam uvnitř, znuděn už.
Možnosti došly oběšenec se houpe, zoufale a hloupě.
Hraji hru na osud na věčnost, úniková hra z těla ven.
Křičím i když oběšen, hláskem mrtvých černých věnců.
Usmrcen zapomněl dýchat, kýchat, do jiných těl vnikat.
Zlost upoutaná svázaná stále tu je, jen trochu řidší.
Krok sun krok takže tanec, ranec nezbytných pohybů.
Umlácen v tváři už nepoznatelný, byl to člověk byl a nezbil.
25.11.2020 - 17:40
JEKOT : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : SVÉHLAVÝ
Předchozí dílo autora : SÓLISTA
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
