|
když je to, co chcete světu říct pevně zavřeno uvnitř Vás a Vy máte pocit, že když to neřeknete, umřete a... Ono to nejde říct, protože prostě nemůžete. Ničí mě to a já už nemůžu...Nemůžu...
|
|
aneb snažím se nebrečet.... Pro všechny, kterým není zrovna dvakrát fajn... i pro ty ostatní... aby si vážili svého štěstí
|
|
jen tak
|
|
Ze sbírky: "Uvadlá květena"
|
|
Prodejná..
|
|
...přesto soucitná, možná emotivní...jen dřívějšek
|
|
Tom odešel a ne zrovna šťastným způsobem.Jana se trápí, protože cítí svou vinu.Snažila se tak moc porazit osud a nakonec mu možná jen pomohla.
|
|
skoro denně
|
|
FMY-zkratka jedny vety, kterou jsem pouzila na konci deniku
|
|
Možná hrdina,zachránce zapsaný v něčí památce
|
|
darem za myšlenky
|
|
Je to... slohovka... co víc byste chtěli...
|
|
Ze sbírky: "Uvadlá květena"
|
|
hloupá hloupá hloupá holka
|
|
okem vešlo slunce dovnitř. chvíli se zabydlelo v okolí středního ucha a vyšlo prsty ven na klávesnici. obohacené o choré nápady bolavých zad a několika tiky času. psáno na dobrou noc plnou sladkých snů. spánek je nevědomí o okolí. spinkej sladnce. nevědomost netíží
|