|
taky ze ne...
|
|
Tomu, kterého miluji..
|
|
Kdyby se dalo umřít steskem, tak už jsem mrtvá...
|
|
vedla mě k tomu jistá odpověď na jistou básničku-jakoby rozpiočítadlo lásky
|
|
Někdy je lepší snít, než bdít...
|
|
Když mi vrchní přinesl dvojitý koňak, vzala jsem ho do ruky a přemítala, jestli ho mám vůbec vypít, když se najednou rozlítly dveře od restaurace.
|
|
I pohádky mají smutné konce...
A nejsou proto pohádky?
A čí smutek není spravedlivý.
A kdo je soudce neviny?
|
|
po delší pauze zase něco
|
|
Sliby chyby, proto je lepší nikomu nikdy nic neslibovat !!! Neslíbíš, nemusíš si vyčítat, žes to nesplnil. Ale Vy stejně budete slibovat dál, stejně jako já... No přece slibem nezarmoutíš !
|
|
Kopla jsem panáka do sebe, zalapala trochu po dechu a nastavila sklenku na další dolití.
|
|
naladova...
|
|
Je takový jaký je...
|
|
Bylo to jako když se blíží bouře. Je vedro, dusno, pomalu se zatahuje obloha, najednou zahřmí, zableskne se a déšť spadne jako deka, která dusí vláhou a zároveň vysvobozením, že se snad deštěm ochladí.
|
|
To víš slova to jsou věc, to není jako přijít o věnec.
|
|
Námět na tuto pro mě velice srdeční báseň vznikl v roce 2009 na zahradě u mého spolužáka Zdendy v Městečku u Olbramovic a je o tom, že když člověk vypije pár piv a jen tak se zasní uprostřed noci a pak se ráno za svítání probere do kruté reality života...
|
|
Opět ukradená hodinka.
Co bude doma? Vydrží Otta pořád hrát shovívavého, a nebo konečně vybuchne?
|