skvostné výčitky svědomí

Činy nejsou ničím oproti skvostným,
výčitkám svědomí co pálí na bříškách ukazováčků,
a unáhlená rozhodnutí v zápalu zlosti,
neproberou z bdění ranní hlídače nočních spáčů.

V travách když se plížíš a snažíš se mi říct,
nachystaná je na nás armáda nepřítele,
že nabité snad mají pušky zalhal jsi mi dřív,
a přitom jedna z jejich dívek tobě doma stele.

Nechtělo se mi plýtvat slovy, však plýtvat budu dále,
když podél zdi jdu po špičkách, ve dne k ránu i v noci,
každý večer si koupel dám v výčitek šedé škále,
a vyhýbat se budu ti, dokud jen budu moci.

Tobě a všem tvým laskavým, sluhům, vojákům pravdy,
kterým jak z knížky Orwella
přikrašluješ své hanby.

Tobě a všem tvým hlupákům, v hábitech cejchu svého,
z kterých naoko propuknu
do smíchu strojeného.