Takový malý úlet ranní, /ještě víčka mi lepil sen!/, do mobilu hned naťukaný, než múzu mou vyplašil den...

***

hrozně stará, žádný umělecký dílo, ale přesto ji mám ráda...

Upírův život je dlouhý, a tak se můžete ptát, co ho vlastně naplňuje. Taky je můj pohled na věc.

...

Řekli, dej nám ruku a my tě povedeme ... a já jim dala svou ruku a oni mě vedli ... cizí cestou

Ženě, vedle které je život růžový, ALE... :-/

Jak by asi mohl vypadat příběh mé budoucnosti:D

„Tak poslouchej, Mikyho ti nikdy nedám, jasné! A teď odsud zmiz! A vy děti, okamžitě domů, všichni, hned!“ Vztek a slzy se mísily dohromady.

Oni mi chtějí vzít Mikyho! Musím něco udělat. Teď hned! Musím pryč!

Tak jsem si zase jednou vymýšlela.. a vzniklo z toho tohle... rozervěte mě! :) je to asi čtvrtý pokus s nejméně slyšitelnými chybami :D

„Ne, Eliško, první se musí rozhodnout Leny! Co když ho už nechce? Nezapomeň, že uplynula dlouhá doba.“

nebyla by na škodu kategorie básně / "láska" ....(maybe it used to be so..ale teď je všechno ok =) měním se..)

„Copak? Vy se snad znáte?“ Vedoucí těžce dosedl na židli. Rukama si prohrábl své zrzavé vlasy a velice tiše, s kapitulací v hlase řekl: „Tak tohle, to děvče zničí.“