že by podle pravdy?
přidáno 04.02.2011
hodnoceno 2
čteno 880(9)
posláno 0
Potkala jsem, a ztratila. Ostatně, to jsem já. Já hloupá, přesto inteligentní.

Je to ve mně. Nastavený program, který brání, abych potkala lásku. Který mě podvědomě chrání od bolesti, a zklamání. Často přemýšlím, jestli je to dobře, nebo špatně. To těžko dokážu posoudit. Nejsem natolik vyrovnaná sama se sebou. Já se miluji, ačkoli se nenávidím. Zvláštní, viďte? Ale je to tak.

Povím Vám příběh.

Někdo si mě vybral. Na internetu. Debilní profily na netu, ale občas se to vyplatí, potkáte zajímavé lidi. Jednoho krásného dne, jsem kontrovala e-maily ve své e-mailové schránce. Přišel mi majl od někoho cizího. Skepticky jsem ho otevřela a byla jsem mile překvapena. Psal mi někdo s velkým N. Neubránila jsem se však nepříjemné odpovědi, že jestli mě chce poznat po stránce sexuální, tak mi políbí mou skvostnou zadnici. Avšak Někdo mě překvapil tím, že to opravdu myslel, asexuálně. V tu chvíli se stalo to, že mě začal zajímat.

Napsali jsme si tedy pár mejlů, vyměnili jsme si čísla. A několikrát si zavolali a napsali. Pak přišla schůzka. Byli jsme v příjemné restauraci kdesi na Vinohradech. Strach sem teda měla hrozný. I když zbytečný. Povídali jsme si o všem možném a bylo to příjemné potkat, tak úžasně inteligentního člověka, který je humanitně nadán, má rozhled snad ve všech oblastech, na které si vzpomenu. Uchvátil mě, ačkoli vzhledem bych si ho nevšimla. Modré oči jako studánky, světlé vlasy na ježka. Neskutečně dlouhé ačkoli rovné řasy. Vysoký asi tak jako já. Prostě můj antityp. („ Nikdy nechci blonďáka s modrýma očima!“ byl můj argument v pubertě. Ano, zaříkávaného chleba největší kus – tak to v životě chodí.)

Schůzka byla strašně fajn, ale nevěřila jsem, že by se to opakovalo. Kiks, zas a znovu (jak baletky na ostří nože:), viděli jsme se, když jsem byla nemocná. I když jsem moc nechtěla, nenalíčena, vlasy příšerné a oko napuchlé od ječného zrna. Protestovala jsem? Ani si nepamatuju. Ale přišel. Dal si čaj a vytáhl mě do lékárny pro něco na to oko. Vystáli jsme si třičtvrtěhodinovou frontu a léky koupili. Pak jsme jeli k němu. S tím, že se podívám na jeho byt. Protože ten ve kterém já žiju se mu zdá malý. Ano, zas a znovu (jak baletky na ostří nože:), musela jsem uznat, že jeho byt je obrovský nový a krásný. Ale říkám si na co tak velký a úžasný byt, když je tam člověk minimálně a sám. Ten Někdo mi uvařil výborný čaj s griotkou. Seděli jsme v chodbě, kde viselo vojenské sako. Nějak jsem to neřešila. Znám spoustu bláznu, co sbírají uniformy. Mluvili jsme o knížkách. A pak donesl nějakou u které už si nepamatuji název. Tešme se do postele? Knížka pojednávající o tom jak se stát dobrým milencem.

Takže jsme seděli na té zemi, četli zajímavé pasáže z to knížky a občas se dobře bavili nad věcmi, které tam autorka psala. Griotka působila a já se cítila úžasně. Ležela jsem mu na nohou a měla jsem pocit, že jsem doma. Neměla jsem z něj strach. Spíše respekt. Udělal mi ještě jeden čaj. Zkoukli jsme pelíšky a tak nějak vyplynulo, že pojedu domů až ráno. Ačkoli sex nebyl v plánu. Šla jsem do jeho úžasné koupelny, kde má obrovskou vířivku. Ale ta mě nezajímala. Tak obrovský sprchový kout jsem snad neviděla, s tak velkou hlavicí. Zavřela jsem se tam a pustila na sebe ty něžné polibky v podobě kapek teplé vody. Hýčkala jsem se tam snad dvacet minut a prožila malý orgasmus. Ostatně sprchování je moje nejlepší relaxace. Pak šel do sprchy Někdo.

Lehla jsem si do té obrovské postele a chtěla spát. Dostala jsem polibek a ne jeden. Po tak krásném mazlení, nemít sex by byl hřích. A to milování byl snad nejlepší co jsem v životě měla.
Jenže pak se to všechno pokazilo asi mou vinnou. Když jsem mu psala neozýval se tři dny. Jsem hysterka a morous a domýšlím si věci tak, že je to neskutečné. Takže jsem v sms byla zlá. Pak se přišlo na to, že jeho mobil měl jeho brácha. Hm, frapantní, že? Ostatně u mě nic nového. Proto chápu,že na mě byl moc naštvaný. Ale po nějaké době mě chtěl vidět znovu.

Setkání třetí bylo zvláštní proběhlo v noci, tak nějak jsme se dostali k tomu, co vlastně dělá. Je to vyšší důstojník české armády. Proto nemá čas. Je pravá ruka ministra obrany. Těžko jsem to zkousávala. Ale zkousla. Dali jsme si noční vanu s bublinkama, a pak se milovali. Krásně a úžasně.

Ráno bylo hektické. On musel do práce. A já dostala strach. Strach z toho že ho vidím naposled. Vyměnili jsme si pár sms, ale pak zase přestal psát, a ani nezavolal. Asi jsem hysterka, když chci vědět jak se má. Co dělá a je v pořádku. Možná to vidí jinak. Je mi to líto, ale asi jsme skončili.

Buď Sbohem.

přidáno 14.02.2011 - 11:22
Ali ze zivota...ja a on...ted uz jen ja...
přidáno 13.02.2011 - 19:49
To je ale smutné. Ale možná, že i ze života, kdo ví. Jinak napsané dobře.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zpověď : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Anorexie I.
Předchozí dílo autora : Svědomí v bezvědomí

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
shane, vanovaso
» narozeniny
GreenEyes [13], Vlaďka [13], Trdlo [13], prostějanek [13], kleirin [10], knut [8], Jakub Barcal [7]
» řekli o sobě
MakiLayla řekla o Lusy :
Známe se tak krátce a já se cítím, jakobych ji znala věky. Slova nevyjádří to, co teď prožívám... Jsem šťastná, že jsem měla tu čest ji poznat! Nabídla mi pomoc, když jsem byla v nouzi...
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku