|
prožitý den
 03.02.2011 4 1876(19) 0 |
Polévám sníh červeným a ty chytáš mě za pas.
Chvilka ticha, kdy vyprávíme si životy pohledem.
UTÍKÁM TI.
Nevěříš, cos viděl a já jen kývla.
Červená sukeň se točí.
Maluji Ti rty a ty mě učíš pískat,
dospělí jsme,
včera byli .......
NEBUDEME spolu nikdy, potřebujíc se jako vzduch.
Věříš, směju se, chápeš, brečím.
Chvilka ticha, kdy vyprávíme si životy pohledem.
UTÍKÁM TI.
Nevěříš, cos viděl a já jen kývla.
Červená sukeň se točí.
Maluji Ti rty a ty mě učíš pískat,
dospělí jsme,
včera byli .......
NEBUDEME spolu nikdy, potřebujíc se jako vzduch.
Věříš, směju se, chápeš, brečím.
04.02.2011 - 14:49ten zacatek uplne vidim, jak te drzi za pas..a tak..moc hezky
veris - smeju se
chapes - brecim
rozumim tomu tak,ze je pro tebe vzdycky verit vic..a na to muzu kyvnout..
veris - smeju se
chapes - brecim
rozumim tomu tak,ze je pro tebe vzdycky verit vic..a na to muzu kyvnout..
04.02.2011 - 13:54dost dobrý...tvoje poezie mě nepřestane bavit...je tak typická a přitom pokaždý jiná...má atmosféru, náladu, nápad, vzbuzuje pocity =) fakt dobrý
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Beze Světa : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Floydi, blízko
Předchozí dílo autora : Niceland
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Mannon [17], saman [14], Hagrid [13], Tajemná [12], renekl [11], Marc Le Fleur [5], Štěpán [3]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
