prožitý den
přidáno 03.02.2011
hodnoceno 4
čteno 1664(19)
posláno 0
Polévám sníh červeným a ty chytáš mě za pas.
Chvilka ticha, kdy vyprávíme si životy pohledem.

UTÍKÁM TI.

Nevěříš, cos viděl a já jen kývla.

Červená sukeň se točí.

Maluji Ti rty a ty mě učíš pískat,
dospělí jsme,
včera byli .......

NEBUDEME spolu nikdy, potřebujíc se jako vzduch.

Věříš, směju se, chápeš, brečím.
přidáno 04.02.2011 - 14:49
ten zacatek uplne vidim, jak te drzi za pas..a tak..moc hezky

veris - smeju se
chapes - brecim
rozumim tomu tak,ze je pro tebe vzdycky verit vic..a na to muzu kyvnout..
přidáno 04.02.2011 - 13:54
dost dobrý...tvoje poezie mě nepřestane bavit...je tak typická a přitom pokaždý jiná...má atmosféru, náladu, nápad, vzbuzuje pocity =) fakt dobrý
přidáno 04.02.2011 - 01:49
..a já jen kývla.

Jo.Líbí se mi to. :)
přidáno 03.02.2011 - 23:25
pěkná náladovka.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Beze Světa : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Floydi, blízko
Předchozí dílo autora : Niceland

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming