Už čtyři roky jezdím vlakem tam a zpět.

Můžu snad žít v krabici?

Poslední slova sbírky ....

Je to ten samý řidič z divných snů.

Hrozně jednoduchá, navzdor svým předsevzetím jsem ji teď napsala a hned ji sem hodila. Napadla mě v souvislosti s jedním komentářem.

Claude Debussy: Dívka s vlasy jako len. Je to vlastně pokus... ačkoli jsem zběhl k bigbeatu, nemůžu v sobě zapřít klasické hudební vzdělání. Miluju Debussyho a impresionismus vůbec. Ta básnička je možná slátanina, ale snažil jsem se popsat pocity, které ve mně vyvolává tahle kratinká skladba. Nebojte se poslechnout si ji, má jen dvě a půl minuty :-) http://www.youtube.com/watch?v=-JYPVMuMEBw&feature=fvsr

Psáno pod lehkým vlivem červeného vína. Odkaz na to, co se děje v mojem světě, když ho nehlídám.

Přechodník mezi detektivkama, zatim bude vyplňován touto tvorbou. Zároveň je to ale rozloučení, protože nevím jak to budu mít příští týden s připojením k internetu. Jedu do Italie do Alp a netuším, zda-li se tam někde připojím... Takže Vážení přátelé na rozloučení, na potěšení, na přečtení!

http://www.youtube.com/watch?v=9tLFvqipn98

Starý pokus o nový styl. Nechte si líbit. :)

pocitovka

Grand Finale - 10. díl

Pohleď nad sebe a přivři víčka ....