Tahle povídka v žádném případě není návodem k použití pro čtenáře. Ale snad zaujme...

.......

...nejkradší a nejkrásnější báseň o lásce

... osobní, bez hodnocení.

Lehce šílený

hnus a krása k sobě mají zatraceně blízko, až splývají...

Inspirováno úžasnými večery s mojí úžasnou kamarádkou...

Dominikovi..

Je to tak strašně těžké, rozloučit se se svou Osudovou lásku ...říct Sbohem je nemožné ...jenomže někdy už prostě není jiné východisko, už není kam utéct ...tak to "sbohem" říkám těmito verši ...

Je to jen pětiminutová srandička. Pomáhala mi s ní Shaylin. Je o naších oblíbených seriálech a jejích postavách. Vznikla při příležitosti, kdy nám učitelka zadala abychom napsali báseň o slunečnici.

Jak málo alkoholu stačí k šílenému depkaření, obejmuta temnem noci a světélky svatojánských mušek...

ze samé lásky k životu...pro ty, kteří neunesli bolest druhých...* aneb pocitová básenka z uplynulých dní...díky všem...;)

Inspirováno spontánním srazem malého prajzského kroužku umělců. Mé prvotní nutkání bylo napsat miniaturu, druhotné sonet o lásce k lidstvu a nakonec vzniklo toto svérázné dílko.

Mojí zamilované květinkové sestřičce!!!! Miluju tě!

Trochu tragické,hůř pochopitelné dílko...zase můj styl...:-)