|
.. a bude vůbec pozítří? Není čtení pro ty, co vidí sluníčkářské popozítří.
|
Jen mrva a stopy hlíny,
dnes kráčí ulicemi,
pachem zrůdnosti nasyceny,
pro mě zbyly jen splíny.
Jen mrva a stopy hlíny,
paže věčně nataženy,
z cizího hnízda nakrmeni,
trhají dál, bez pocitu viny.
Jen mrva a stopy hlíny,
trousí se našimi iluzemi.
Oči utopeny nadějemi,
že bude zítra svět jiný.
Nebude, je to tak navždy!
Jsme součástí sebevraždy!
dnes kráčí ulicemi,
pachem zrůdnosti nasyceny,
pro mě zbyly jen splíny.
Jen mrva a stopy hlíny,
paže věčně nataženy,
z cizího hnízda nakrmeni,
trhají dál, bez pocitu viny.
Jen mrva a stopy hlíny,
trousí se našimi iluzemi.
Oči utopeny nadějemi,
že bude zítra svět jiný.
Nebude, je to tak navždy!
Jsme součástí sebevraždy!
13.11.2017 21:29
Ach jo, ve srovnání s tímto pohledem jsou mé vize skutečně sluníčkářské, ale ta forma se mi líbi.
13.11.2017 14:27
Jak bude zítra? To vždy věděla paní Žilková v pořadu Teletele. Ale i pan Gellner to věděl...
Perspektiva
Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veseli
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.
Perspektiva
Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veseli
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.