|
Asi navždy nedokončená, marně čekající na třetí sloku... Jakoby ještě byla potřeba cosi vyslovit, ale nelze pro to najít vhodná slova...
|
Zkroť můj planoucí hněv
svými slůvky jak z medu.
Prosím, zchlaď moji krev
- sám stěží to svedu.
Mlčky polib mě tam,
kam jen zřídkakdy smíš...
Po čem jsem toužil, to mám.
To Ty jediná víš.
Dlaní utlum můj řev,
až budu zoufale přát si:
něčím přehluš ten zpěv,
až začnou hrát funebráci.
Až bude konec všem hrám,
nade mnou udělej kříž...
Po čem jsem toužil, to mám.
To Ty jediná víš.
svými slůvky jak z medu.
Prosím, zchlaď moji krev
- sám stěží to svedu.
Mlčky polib mě tam,
kam jen zřídkakdy smíš...
Po čem jsem toužil, to mám.
To Ty jediná víš.
Dlaní utlum můj řev,
až budu zoufale přát si:
něčím přehluš ten zpěv,
až začnou hrát funebráci.
Až bude konec všem hrám,
nade mnou udělej kříž...
Po čem jsem toužil, to mám.
To Ty jediná víš.
02.03.2013 22:14
Zamila
Drsná a pěkná :-)
16.09.2012 20:03
moonell: Je asi moje chyba, že to tak vyznělo, ale tohle dílo opravdu není "zamilovaný"... Je spíš o smíření s osudem, o ztrácení naděje v lepší zítřky...
Ale je mi líto, že Tě taková díla teď bolí. Pokusím se udělat něco pro opak ;-)
Ale je mi líto, že Tě taková díla teď bolí. Pokusím se udělat něco pro opak ;-)
09.09.2012 19:33
taron: Těší mě, že mě máš tak v merku ;-)
Chronoss & LadyLoba: Děkuji :-)
Chronoss & LadyLoba: Děkuji :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.