Píseň o tramvajích, které se nevracejí

Super :)

krásná! velice se mi líbí..!

Tak to se mi líbí. Dobrý, oslovilo, zanechalo pocit.

Homér: je pravda, že je to trošku tvůj styl..jsem ráda, že zaujala, i když u mě je takový typ básně spíše vyjímkou.

Tahle báseň mě baví. Četl jsem ji včera a čtu si ji i dnes. Dá se pod tím cosi představit. Řádky ve kterých něco je.

puero: ->

děkuji. líbí se mi, kolik toho umíš vystihnout, ale nejsem městská holka a tramvaje nejsou mým denním chlebem. a tebou pojmenovaná "městská přecitlivělost" je možná něčím jiným a nejspíš ne plně vystihnutelným. ale něco z toho tam určitě bude, protože kdo tím v dnešním světě netrpí.
je zvláštní, co všechno může způsobit vypsání se z určité nálady a tím si zároveň stanovit konkrétní postoj.

Tak to napravím:

V téhle básničce se objevuje spousta personifikací. Ulice, tma, atd. lížou, mají bolesti hlavy, padají. Mezi řádky vlastně píšeš, že i ten neživý svět je živý, že dýchá a že zní. Tramvaje v něm pravidelně pulzují na svých kolejových cestách a cinkají a všechna surovost, která tam je, je upřímná a citelná.

No, venkov by tvou městskou přecitlivělost možná vyléčil.

puero: zámky. a já jestli se nepletu, tím, že jsi okomentoval obrázek, vyhnul ses komentáři básně. což nevím jestli je dobré, nebo špatné..

Ten obrázek má poetický nádech. Možná se pletu ale v té první sloce se mají lízat zámky? Ne známky?