Seděli jsme na dvorku naproti sobě, vyplazovali na sebe jazyky a mlaskali si blahem. Smáli jsme se jako pominutí a ukazovali si pěnící jazyky. Lumír to nakonec pojal trochu víc agresivněji než my. Nebohou kostičku vložil do úst a … rozkousal.

Toto vyznání jsem napsal před mnoha a mnoha lety své milované ženě Olince.

Bez konce

...

Jen pár postřehů.

Už se viděla na loži pekelném, obklopená Luciferem a jeho pohunky, kteří pod ní přikládají stále větší a větší polena. Plameny snad celého pekla ji olizují tělo a čerti se smějí a Belzebub křičí: Zabila čtyři děti! Otrávila je bramborovýma plackama! Zatopte víc! Sakra, kde jsou ta velká polena! Sekejte! Řezejte! Přitápějte! Ať se smaží vražednice…

Překvápko.

Mám problém s jednou částí. Má ještě alternativní variantu, ale ta se mi nějak nelíbí. Kdyby to někoho zajímalo nebo by mi chtěl poradit, pište. Dík!