:-D

Vzpomínka na událost před několika lety.... =)

Po dlhšej dobe som zo svojím dielom spokojný. Dal som si s ním načas. Neviem koľko ľudí ho pochopí, lebo je na moje pomery dosť zakódované.

II.

...(stejně jako tahle báseň je pojmenován jeden severský film...myslím, že nic depresivnějšího sem nikdy neviděla...ten film nemá s dílem spojitost, ale doporučuju shlídnout...)

oranžový ticho

Má oblíbená forma.

Parodie na knihu Paula Coelha „Veronika se rozhodla zemřít“. Příběh dívky, která se snaží umřít, protože si myslí, že je to snadnější než žít, ale nejde jí to, a medailon několika pacientů luxusního psychiatrického sanatoria, odkud se nikdy nikomu nechtělo utéct, protože v něm vlastně nikdy nebyli skuteční blázni. Až dosud... (Doufám, že jsem se příliš nezpronevěřil/a myšlenkám původního díla, ač v této parodii zcela chybí jeho romantický nádech. Rozhodně není myšlena jako výsměch, knihu Veronika se rozhodla zemřít obdivuji, protože se jí podařilo významně ovlivnit moje názory na normalitu, bláznovství, rodičovskou lásku a Slovinsko. Určitě ji doporučuji k přečtení.)

jen mi to skritizujte....... ale psala sem to já tak si děte někam s tím: já bych tam napsal tohle a tohle! pak by to bylo vaše ne moje!

Nikdo tu není, ale mohl být. Něco se mohlo stát, ale nestalo. Je to dobře nebo špatně?

Hmmm... Můj styl se začíná ubírat dosti Krchovským směrem...

.. opravdu umění?

- - -

...

.. když nevěříš, že hvězdy maj magickou sílu ?

jedna z deniku. libi se mi... je mi blizka, je moje, citim to, co jsem citila kdysi... chmmm:)