tohle jsem vyhrabala se šuplíku...ale snad někomu vyloudí úsměv na tváři i nyní:-))

asi předevčírem o půlnoci to na mě nějak všechno padlo...:-)

Mojí malé velké lásce. O počátcích mateřské lásky. (Prosím zavylé odpůrce tohoto stylu psaní, aby se zdrželi komentářů.)

ty mi tě nepřičarujou......

......jaká vlastně ? Určitě jiná .....

Rád bych ti snesl modré z nebe . . .

Tak jsem začal trochu vzpomínat,i když dnes žiju radši víc v přítomnosti,ale třeba to někoho pobaví..:-)

!

Já po servrech jsem bloumal, v duši své smutek měl, rozličná dílka zkoumal, co dělat nevěděl... Až náhle, jak blesk z nebe, Tvou báseň četl jsem, a vzpomněl jsem na Tebe, pár veršů napsal jsem...