o tom jak plyne čas...

Smutná metaforická úvaha nad osudem nezávislého spisovatele v kapitalistické společnosti. Přirovnává psaní knih k pěstování zeleniny. K této úvaze mě inspirovala povídka Sebastiána Wortyse „Co zapálit na poušti?“

Když máš na něco chuť tak si to dopřej...

Pokud někdo bydlí v sídle, kde je kostel, bývá kostelní věž to co je vidět z největší dálky a co je pro sídlo charakteristické, svým způsobem se kostely dotýkají všech, nesejde na tom, jestli věří v Boha nebo nevěří. Kostely se staly součástí naší krajiny. Báseň byla napsána pro Noc kostelů, která proběhla na jaře. Kostely byly vždy veřejným prostorem, zůstaly v nich otisky duší lidí, kteří tu žili před námi, možná v nich zůstanou i otisky našich duší.

hořkosti pocit

Sebraná lidová moudra dnešní doby

Občas potkám skutečně zajímavé lidi… a občas se musím ptát… jsou to skutečně lidé?

...

Zas si to tu na pár hodin odložím a pak to znechuceně smažu.

Furt je to lepší, než dělat nic a nedělat něco.

Další neveselé dny.

...

...

Že nějaká žena byla ta osudová, člověk zjistí až když to posere. Ono v podstatě každý je nějak osudový...

Říkanka pro hystericky agresivní hudebníky...