Prach

Prach

Až zemřu, chci spočinout v klidu, nejlépe sama, bez nikoho.
Oddána svým vlastním hříchům, budu se kát.

Vím, že andělé boží nade mnou budou stát a já se nebudu muset už ničeho bát.

Budu ležet na chladné zemi, kamínky se mi budou zarývat do kůže.
Ležet budu a propadat se do písku. Do země.

Prach jsi a v prach se obrátíš.

Je to jednoduché, pravdivé a hmatatelné.

To, co přijde potom, už sotva mohu přesně vědět.
Ale jedno, vím jistě.

Že na Zem ještě jednou, vrátit chci se.

Odčiním všechny své hříchy, doufajíc znova v dobro, budu lepším člověkem, s otevřeným, mladým srdcem.

Až duše opustí mé tělo, navrátím se k Bohu.
Ten unavený ošoupaný kabát nechám dole. Všechno co drželi moje ruce.

Už jen světlo, a zář pocítím, tu nádhernou čistou lásku znám.
Z té jsme všichni vzešli. Jsme vděční svému Otci.

Bůh existuje, tohle já vím. Je mojí energií.
Už teď chci zavřít svoje oči.
Snít o propuštění z těla, a být na chvíli člověk svobodný.