Inspirováno Človíčkem :-)

...

....

...

Váhala jsem, do jaké subkategorie tuto ptákovinu zařadit. Je to povídka fantasy, zamilovaná, vtipná i smutná, krvavá a válečná... Začátek je ovšem, jako vždycky, pliznutý a o ničem. Mému Rytíři se povídka líbila a byl z ní značně odvařen. Což ale neznamená, že je dobrá. Ale zkusím to sem prsknout, co na to osazenstvo bude frkat...

Předposlední kapitola :)

nasajte vánoční atmosféru..!

miloval stín...

Netřeba anotací

Sonet z roku 2021. Napsala jsem si to tak nějak víceméně pro sebe, ale pokud by se někdo chtěl na poselství básně přiživit, má mou plnou podporu.

Ta bezmoc, když odejde někdo vám tolik blízký a vy ho stále vidíte před očima, ale nemůžete ho nahmatat. Ta zoufalá beznaděj, která vás obklopí pokaždé, když si uvědomíte, že už se to nikdy nezmění. Že ač vy ho slyšíte, on už vám nikdy neodpoví a neusměje se na vás jinak než ve vašich vzpomínkách. Ta bolest, když si s vámi vaše paměť hraje nemilosrdnou hru a nechá vás tu hroznou skutečnost stále dokola zapomínat a pak si to znovu a znovu uvědomovat jako by se to stalo poprvé. Neumím to zkrátka přijmout za svou realitu, i když vím, že mi nic jiného nezbývá...