|
Ta bezmoc, když odejde někdo vám tolik blízký a vy ho stále vidíte před očima, ale nemůžete ho nahmatat. Ta zoufalá beznaděj, která vás obklopí pokaždé, když si uvědomíte, že už se to nikdy nezmění. Že ač vy ho slyšíte, on už vám nikdy neodpoví a neusměje se na vás jinak než ve vašich vzpomínkách. Ta bolest, když si s vámi vaše paměť hraje nemilosrdnou hru a nechá vás tu hroznou skutečnost stále dokola zapomínat a pak si to znovu a znovu uvědomovat jako by se to stalo poprvé. Neumím to zkrátka přijmout za svou realitu, i když vím, že mi nic jiného nezbývá...
 21.10.2020 2 978(11) 0 |
Stěží se dýchá
a stěží se žije,
srdce mi náhle,
jak o závod bije.
Oči tě vidí
a uši slyší,
hlava nechápe,
co srdce tuší.
A tak už to bude,
co budu žít,
vídat a slýchat tě,
já nedám si vzít.
Vzpomínky žijí
na prožitá léta,
na dětství v ráji,
bohatství světa.
Dál budeš vzorem,
jak šťastně si žít,
své blízké milovat,
pro ně tu být.
Rozdávat radost,
umět se smát,
umět se bavit,
a umět si hrát.
Teď je to těžké,
nebudu lhát,
budem se snažit,
pač bys byl rád.
Dáme si pívo
na tvoji počest,
a potom další,
čtyři, pět, šest.
A veselo bude,
jak bývalo zvykem,
nezlob se ale,
když občas si vzlyknem.
Už žádné loučení,
nemusíš se bát,
ty víš, že máme tě
a my, že nás máš…
a stěží se žije,
srdce mi náhle,
jak o závod bije.
Oči tě vidí
a uši slyší,
hlava nechápe,
co srdce tuší.
A tak už to bude,
co budu žít,
vídat a slýchat tě,
já nedám si vzít.
Vzpomínky žijí
na prožitá léta,
na dětství v ráji,
bohatství světa.
Dál budeš vzorem,
jak šťastně si žít,
své blízké milovat,
pro ně tu být.
Rozdávat radost,
umět se smát,
umět se bavit,
a umět si hrát.
Teď je to těžké,
nebudu lhát,
budem se snažit,
pač bys byl rád.
Dáme si pívo
na tvoji počest,
a potom další,
čtyři, pět, šest.
A veselo bude,
jak bývalo zvykem,
nezlob se ale,
když občas si vzlyknem.
Už žádné loučení,
nemusíš se bát,
ty víš, že máme tě
a my, že nás máš…
22.10.2020 - 22:50
Dědeček : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Smiřování s koncem
Předchozí dílo autora : Šablony
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
naivní snílek [17], Telcontar [17], incarmen [16], bezejmenný [14], ThePočly [13], Ziny [4], Petr. [3]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
