Život hrou

Klid zlatých polední,
když slunce do kuchyně
hřálo, a svítilo do dětství,
jen zavzpomínej vlídně.

Trochu s nadsázkou,
vždyť šlo jen o hraní,
a třeba s pomlázkou,
oslavou jarních dní.

Teď kolem letí roky,
kdo rád si hrával dřív,
i dnes má lehké kroky.
Věří, že bude líp.

Že cítíš v dospělosti
hlavu plnou starostí?
Věř, být bez radosti,
je svatba se zlostí.

Tak pojď si hrát.
...a třeba se i smát.