Je to ve hvězdách

Kde chci být za 20 let?
chci opustit tento svět…
Já chci býti kosmonautem!
nebudu už jezdit autem.

Za dvacet let já chci býti,
mistrem v práci s jehlou s nití.
Ušiji si skafandr,
a vyrazím na vandr.

Na marsu já budu žít,
v kráteru pak budu mít,
domek ne však nijak malý,
bude vidět z širé dáli.

Poté - jestli nějakého,
potkám muže zeleného,
z cizích planet marťana,
pozvu ho na frťana.

Zaletím si na venuši,
to se přec na ženu sluší.
Tam se kolem země letí,
kde je lidí jako smetí.

Sny mé jsou, vím, hodně vzletné,
téma je to ošemetné.
Za celičkých dvacet let,
kde už asi bude svět?

Nevidím do budoucnosti,
snění však já nemám dosti.
Za dvacet let možná budu,
míti jen dřevěnou boudu.

Možná že dům ve vesmíru,
vletí rovnou v černou díru.
Může se pak klidně stát,
že nebudu mít kde spát.

Ale dnešek ten je přece,
nejhlavnější rybou v řece.
Proč se trápit tím co bude,
volat „pojď sem ke mně blude!“

Budoucnost nedá se hádat,
naděje však do ní vkládat,
to by měl dnes každý z nás,
snad se dočkám jejích krás.

Co bude za dvacet let?
to už bude jiný svět.
Možná lepší možná ne,
co má být, ať nastane.
...