Elisabeth Barrett Browningová (1806 až 1861) byla soudobými kritiky považována za největší anglickou básnířku. Jejím nejznámějším dílem je sbírka 44 sonetů pod názvem Portugalské sonety (Sonnets from the Portuguese). Jedná se o součást korespondence s jejím budoucím manželem, básníkem Robertem Browningem (1812 až 1889). On byl o 6 let mladší a vzali se ve stejný rok poté, co vyšly ony sonety knižně. Jí bylo 40 let! Četl jsem dnes kdesi krásný překlad právě jejího sonetu č.44 a jiný kolega tam dal další verzi do komentu. Zkusil jsem to taky, když jsem si to nejprve dal přeložit on line a ze zmateného strojového překladu si nakonec vykouzlil vlastní verzi, veden jen torzem hlavní myšlenky.

Jsme řeky, které hledají cestu - zpátky do moře...

***

ach ta rána...

"If I had a world of my own, everything would be nonsense. Nothing would be what it is, because everything would be what it isn't. And contrary wise, what is, it wouldn't be. And what it wouldn't be, it would. You see?"

Napsáno L.P 1988 na vojenské základní službě v Olomouci

...prostoduchá přirozenost...stálo mi za to o tom vydatlovat...mám ráda úsměvy své dcery..:-)

Vždycky mě fascinovalo, jak si lidé různě vykládají jednu a tu samou větu. Tak uvidíme. Sepsáno jedné noci, kdy mě opět přepadla touha po volnosti.

První kapitola z připravovaného díla. Je to příběh o dnešních dvacátnících, kteří v nepřejícném světě i svém životě hledají cosi hlubšího. Zde se jedná o nezaměstnaného válečného veterána a spisovatele, který před něčím utíká.

Trochu cesta..:)

Romantická, historická povídka o osudu rusko-české dívky v dobách normalizace a odsunu sovětských vojsk z Československa - vypravěná z pohledu do ní zamilovaného mladíka.