...nač ještě čekáš?
přidáno 09.11.2008
hodnoceno 0
čteno 1184(12)
posláno 0
Zašeptáš polibek a pohádku vlípneš do vlasů. Přiložíš horkou dlaň na rozpálené tělo /abys jej zchladil/, pohledem naznačíš „miluji Tě“, chci si to zapsat. Jen tobě na záda, abychom to věděli oba…
Jako padlý anděl z nebes do peřin /ten pád zabolel/, křídla už dávno nemám. /Prosím, najdi je! / V tvém tričku na spaní se potácím tmou /ta křídla hledám sama/. Písmena na tvých zádech /vzpomínáš? / jen dvě slova z té nadpozemské noci. /Už jsi je smyl. /
„Miluji tě“ šeptám ke hvězdám /které dnes nezáří/. Ztracená sama v sobě už nevím kudy kam. Co vlastně hledám? Křídla nebo ta tvá slova? /Víš, já nezapomenu…/
Korunu pro štěstí vyhodím do vzduchu /Pro koho asi je? /, zavírám oči, proto tě nevidím, prý stojíš opodál /snad s těmi křídly?/
Našel jsi je, daly ti vzpomenout, pomalu začínáš chápat, že ta slova jen tak nejdou smýt /vyryla jsem je nehtem/ . Tak vrať mi ta křídla, nač ještě čekáš? Obejmi mě /ať můžeme znovu vzlétnout/

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vrať mi ta křídla : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Mělo by se ovoce zakazovat?
Předchozí dílo autora : Inzerát na lásku...

» narozeniny
Naděje [14], michaelatarra [14], Barůů [13], vojkuvka.jiri [12], Cleer [11], Midem [10], Kalimero [10], Martin42 [4], proudvzduchu [4]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming