U protinožců

Svlečen na schodech do naha Tvou přítomností,
utkvíš ve slunečných šmouhách okna,
krok za krokem, ozvěna Tvé přítomnosti.

Pak naprosté ticho, z kterého se těším,
přehluší ranní spěch ulic.

Den se probouzí a já zas navštívím jménem Tvůj hlas.
Osočíš mne, kradu totiž Tvůj neprchající úsměv.

Přešlapuji v myšlenkách,
vymlouváš se na včerejší sen.
Následuji Tě.

Ospalci procházejí, dotčeni svou předstíranou nevšímavostí.
V slepených střípcích tichých vzpomínek vrháš stín, ale ty nikde.


Tak dlouho jsi pryč..