Jo, moc pěkně se to čte..každá sloka má něco do sebe..trochu mi občas unikal děj - ale to může být moje chybka..líbí :)

Vladan: Dík,jsou to pozůstatky mého kdysi velkého zájmu o sci-fi,horory,tajemno a tak podobně. Vlastně horor je trochu taková odnož sci-fi, mi připadá..:-)

Tak tohle je báseň, kterou chápu i já! Vlastně je to mikropovídka ve verších.
Máš mou hlubokou poklonu.

Paleček nahoru

Náhodou, mi se líbí. :)))

Zorik: Jak jsem řekl-není na tom nic špatného,jen každá naše činnost je něčím motivovaná,a základna toho motivu je "já" a to má vždycky,i když to není často vidět, egoistické úmysly-i když by mělo jít jen o potěšení a dobrý pocit z pomoci jinému. Ale na to aby člověk poznal stav bez " na to je potřeba něco jiného a je to i jiné téma.

Ed.HaNy: Nebylo mým úmyslem na někoho poukázat-i i maginárního-jen trochu pobavit..Ale zase když jsi se "přiznala",znamená to že to není pro tebe problém,a tak to má být..Každé sme ináč blbé...jak mi řekl jednou jeden děda tady na Hané..s úsměvem.

nerada to říkám, ale vystihl si mě... .D

GULI: Takže jinak řečeno, všechny pocity, myšlenky, city se do určitého bodu prolínají..

Člověk něco obětuje z lásky pro toho druhého, aby získal vlastní uspokojení z toho, že uspokojil toho druhého..:)

Věřím na lásku mezi lidmi. Láska mezi dvěma lidmi, to může být, že si dva sednou, je jim spolu dobře. Přesto to může být ta závislost, jak si už zmínil.

Ale sama pro sebe mám důkaz, že láska člověka k člověku může být i, teď to použiju, nesobecká. Kdy se člověk, řekněme, obětuje pro druhého bez vlastního zisku.
Jsou to pro mě dárci krve a kostní dřeně. Neznám člověka, co by se tím chlubil. Za krev a dřeň se neplatí (za plazmu myslím, že ano). Je to pomoc. A není ta pomoc důkaz lásky, lásky člověka k člověku. A zase jsme u toho prolínání citů. Já dosáhnu vlastního uspokojení, když takto dokážu lásku.

A všechno, na co se jako lidé díváme, má dvě strany. Pokud budu chtít, budu vidět sklenici poloplnou. Vezmu to na svém příkladu. V rámci lásky jsem "obětovala" své zázemí, odstěhovala se o sto kiláků dál, od rodiny, přátel a přiznejme si to, taky od finančního zdroje. A někdo by taky mohl říct, ty jsi hloupá, mohla ses mít pořád jako v bavlnce, bez starostí. Já tvrdím, že je to velká životní zkušenost a že jsem se postavila (sice na dnešní dobu brzy) na vlastní nohy.

Kdo je sobec?
Rodiče, kteří mě neradi pouštěli?
Můj muž, za kterým jsem odešla?
Já, protože jsem od prvních chvil vztahu intuitivně tušila, že jednou půjdu a připravovala se na to?

Jsou věci, které se těžko hodnotí. Tohle je myslím jedna z nich. Kde jsou hranice obětování, lásky, sobectví a taky nenávisti..

--Proč nenazýváme věci pravými jmény? Na co ta neustálá komedie? Na co a proč si to pořád hrajeme? To by mě zajímalo..---

..i když to tak zrovna u mě nevypadá, tak o tom přemýšlím taky...na co ? Proč ? Proč si všichni něco nalháváme, za čím jdeme ....? Proč pořád něco chceme ...a to se ptám dnes a denně a zrovna u mě je to hóoodně o chtíči...já pořád něco chci ....uvědomuji si to ale neumím si pomoci ...takže tak nějak...jsem zářivej příklad " lásky " , hi,hi...ale já nevím , jestli je to sobectví, spíše je to stav maskování se před sebe samými....je to o strachu, jak jsem včera psala v básni , že bysme o sobě zjistili něco, co slyšet, nebo vidět nechceme...proto si hrajeme ne na to , co jsme , ale na to , čím chceme být :))))

Zorik: Sobectví nemusí mít nutně jen extrémní podobu,jako např.jít za svým cílem přes mrtvoly,sobectví je i jemnější forma,třeba motivovaná svým chtěním-čehokoliv, a to dělá každý. Málokdo dělá věci jen pro ně samé,ale většinou pro zisk-nejen materiální,ale i psychologický jako uspokojení z dosažení něčeho. Já neříkám že je to zlé,ale často se to všechno maskuje za řečmi o lásce,altruismu,obětování apod. Prostě si neustále lžeme. Proč nenazýváme věci pravými jmény? Na co ta neustálá komedie? Na co a proč si to pořád hrajeme? To by mě zajímalo..

A jak si představuješ sobectví? :)

Vlastně jsem se chtěl zeptat-sebe i ostatních tady-jestli za tím,co nazýváme láskou, není zamaskované sobectví.

Zorik: Vladan: GULI: Hele, filozofanci...: líbíte se mi :)))) Jsem nadšená...mám takové pocity, jako vy, myšlenky, možná je láska něco hloub...něco komplex, něco ,co nechápeme....a po tom " jdu " :)))

Sakra:
"není důležitý cíl ale cesta k němu,a nakonec sama cesta se stává cílem" (GULI)
"smysl života je hledání smyslu života" (Cvokhaus)
Neměli by se PSANCI přejmenovat na FILOZOFANCE?

Vladan: Já jsem to psal jako téma k zamyšlení,ne jako můj hotový názor. Já to nevím jak to je,a to co jsi uvedl -zkus najít odpověď ty sám. já žádnou definitivní nevidím. Chtěl jsem jen říct-nepřímo-že pod ten název "láska" se dá ukrýt cokoliv,a že právě to kouskování a fragmentování,rozdělování lásky na takovou nebo makovou, možná zakrývá něco,co je mnohem hloub,pod slupkou názorů,emocí,pojmenování,nálepek. Ale to já nevím-je to jen zamyšlení,ne můj zabetonovaný názor. Ty otázky které jsi uvedl,můžou někoho inspirovat k svému vlastnímu zamyšlení nad tímto. Není nutné za každou cenu dojít k nějakému řešení,už to rozebrání tohoto,zájem,je svým způsobem "řešení". ne ale řešení s vyřešením. Jak se říká-není důležitý cíl ale cesta k němu,a nakonec sama cesta se stává cílem,zatímco po ní jdem.

Dobrá, Guli, ale něco mi z tvé úvahy není úplně jasné. Láska je principielně cit (milenecká, rodičovská)? Soubor pravidel (křesťanská)? Reflex (rozmnožování rodu)? Obchod (něco za něco)? Sociální potřeba (hlazení - jako probírání srsti u opic)? Nebo něco úplně jiného? Nebo mix všeho? Nebo stav, kdy jednotlivé složky jsou v čase nahrazovány dalšími?
Kam padne platonická láska, kdy někdo celé roky miluje jednostranně?
Láska k sobě. Hmmm. Zcela jistě je snaha uspokojení sama sebe velice podstatnou složkou člověka. Nejen hlad fyzický, ale i „hlad“ kulturní, společenský, po vyniknutí, po moci… tím můžeš zdůvodnit prakticky vše. Existují teorie, které uspokojováním vlastních potřeb vysvětlují veškerou evoluci i celé dějiny člověka. Možná bychom si to měli přiznat. (co, taron?)

To jsem velmi ráda, že jsem zapadla do škatule - svobodně miluji. :)
Pro mě je láska z velké části o toleranci, z obou stran. A vždycky říkám, že jsem nebyla nikdy svobodnější než v manželství.

Jen přemýšlím, kam zařadit kupříkladu týrané manželky/ manžele. Svého partnera, který je trápí, neopustí. Ať už jsou mláceni, partner pije, je gambler. V okolí jsem měla dva případy, kdy se ženy svých mužů i přes tyto okolnosti držely zuby nehty. Ale, za to, když se jeden (jiný) dostal na vozíček nehodou, žena si neváhala sbalit kufry. A přitom vypadali v pohodě..

Láska k dětem. chybí ti tam SLEPÁ láska k dětem..:) A člověk, tedy aspoň myslím, který se od začátku bude na svět tvářit tak, jak je plný nemocí a hnusu, sem děti na svět nepřivede. Znám hodně holek, které děti mít nehodlají. My ostatní smrtelníci, co se na svět díváme pozitivně, vidíme i jiné krásy na světe, díky kterým stojí za to žít. Člověk je na tom navíc dobře, nemá svého přirozeného predátora narozdíl od zvířat, že? :) Ale my se doma netajíme tím, že chceme svoje následovníky, tedy samozřejmě jde o zachování druhu, nebo spíš rodu..

A ještě dodatek. Osobně myslím, že se v dnešní době se slovem láska příliš habá. Na slova lásky člověk narazí všude až to přestává mít kouzlo a pak člověk neví, kde je pravda, co je správně láska.

ale jo, občas se škobrtlo ve čtení, občas se objevilo slůvko navíc, ale tady asi jde především o sdělené tématu, což si typuji na velmi povedené. Úsměv to budí
a o to asi tomuto dílku šlo. Další úsměv budí koment o nedočtení..... pro slabou kvalitu dílka je odsouzeno k nedočtení (a proto k němu autor komentu jich tady dá několik)
Lidi neberte to tak vážně. Nebo si zvykněte, že každý píše jinak.

No..já tvoji úvahu musím brát jako moje přesvědčení a postoj...který máme podobný ..už dávno jsem poznala, že směřujeme oba ke stejnému cíli , jen každý asi jiným způsobem a Vladan to samé , zase třetím způsobem :)))) O partnerské lásce jsi to napsal úžasně a o lásce rodičů k dětem , to samé...já původně nechtěla mít děti, po tom ,co jsem prožila s otcem jeho umírání, měla jsem podobné myšlenky, jakos´napsal, kam přivádět děti ? Do tohoto světa ? Aby se učili trpět ? Milovat ...a nakonec budou umírat ? Možná těžce ? Má to smysl a jaký ? Víš, dnes jsem přišla na to , teda už to bylo včera :)))) Alea yacta est ...kostky jsou vrženy...už jsme tu ...nedá se nic změnit , už musíme život prožít a musíme si zažít smrt, ať je třebas jenom jediná , nebo jich je více....už nejde couvnout, ale máme tu i dary...třebas dar přátelství a ( což je podle mě zase jeden z druhů lásky ) a ten dar mi dal Vás všechny ...díky za to :)) Od svých přátel se mohu hodně naučit, mohou mi dát své sympatie, pomáhají mi a mají mě rádi, co víc si přát ? Nic, jsem spokojená .....