Nádherné rozhodnutí. ...a ani nedávej ;-)

Mlčeti Zlato: No ona měla být původně pozitivní o hrdličkách na plotě,ale vidíš...venku prší,roky se nevrátí,tak snad jen zvesela zamávat na to co přichází ;)

Sasanka: Náhodou jsi mega super, rád tě čtu :)))

Ten text mě provokuje - už jsem jej četl několikrát a stále se vracím. Jako by říkal, jestli nejsi smutný - budeš. Já jasem a budu. Až teď jsem i poslechl... Zásah.

LudvíkRoiSoleil: Super, já jsem se totiž předtím ani nechtěla moc rozepisovat,ale teď vidím, že bez toho to nejde. Nejsem zrovna moc normální, takže asi o normálních věcech psát radši ani nechci a nebavilo by mě to. Rande snad jedině SF nebo F, možná horor jako písnička Motýlek od Landy. Na fantasy si přijdu stará,na sci-fi zas blbá... možná si budu muset vymyslet vlastní žánr :D Ne vážně,on není lenoch. Jméno herečky bývá už na plakátech a dveřích od šatny. Podstatný plky si zapsal a šel řešit rovnou to svazování a mentalitu vraha, než budou ty výsledky. Napětí by tam měla dodat ta vražda nebo náznak jak ji sleduje a pod. Hodně mi to pomohlo, takže zatím vod toho nejdu. Ale námět je to na knihu, takže bych měla zvolit jednodušší téma a zkusit si napsat povídku,tak abych jí zvládla dokončit se vším všudy. Díky žes napsal.

Sasanka: Vůbec nevím jestli ti to nějak pomůže, ale vymyslel jsem aspoň tohle:

Sexy motýl visel zamotaný v provazech ze stropu. Nějak mám pocit, že není první ani poslední. „Už ji máme ztotožněnou?“, zeptal se detektiv Richard. „Jmenuje se Claudia Welch“, odpověděl mladý poručík, kterého viděl poprvé. Takže mu vrtalo hlavou, jestli nováček nic nezvrtal. „Svobodná, žije sama. Tělo našel inspicient divadla v 7:15. V tu dobu chodívá na pravidelné obchůzky po divadle. Podle jejich kolegyň z divadla se z nikým nehádala, ale často za ní lezli muži. Dávali ji květiny a žádali autogramy. Posílali dopisy se srdíčkem.“ Pokračuje mladý poručík.
Diana vytáhla z mrtvého těla teploměr: „Zemřela večer někdy kolem jedenácté. Na těle žádné rány ani vpichy, udělám toxikologii. Pro výsledky si zajdi, nebudou dřív než ve čtyři.“ A mrkla na Richarda. Inspektor Hardy se upřeně podíval na Richarda: „Prověř alibi všech jejich známých i kolegů na večerní jedenáctou. Máš ten případ na starosti, tak to neposer. Starosta mě ugriluje, jestli ten případ neobjasníme.“ A naštvaně odešel ven směrem k médiím.
Richard se zamyslel. „Tohle asi nebude nikdo blízký. Spíš nějaký odmítnutý psychopat.“ Přemýšlí Richard nahlas. „Proč odmítnutý, detektive?“, diví se mladý poručík. „Podívej, jak ji do těch provazů zamotal ruce. Skoro jako loutku. A ty provazy jsou okolo ní jako by byla zakuklená. Chtěl ji ovládat a symbolicky změnit v loutku, proto je zakuklená. Vybírá si krásné a nedostupné holky. Věř mi mladej, tenhle zabije znovu.“

- Takže by pak dávalo smysl, proč bude hledat v databázi, jestli se nestalo něco podobného. Protože nevěří, že by to mohl být někdo blízký.

Sasanka: Navíc není důvod proč by nemohla existovat fantasy detektivka. Vlastně mam pocit, že existují. Takže to klidně může být vymyšlený svět, který bude fungovat podle tvých pravidel. Potom nevadí, když to město vlastně v reálu neexistuje.

Sasanka: Nejsem žádný odborník, ale jestli se můžu osmělit, tak bych radil do jiného žánru. Detektivka mi přijde moc těžká. Možná se ani tolik nesoustředit na žánr, ale na téma. Třeba něco ze života, lidských vztahů: zpackané rande, žádost o ruku, mamánek, nakupování s manželi, muž který se snažil vyžehlit manželčinu halenku a neuměl to, zpackaná dovolená, atd...

Úplně nejlehčí žánr mi přijde fantasy, protože si toho můžu hodně vymyslet. Nemusím se držet historických ani místopisných faktů, ani vždy tolik řešit jak něco doopravdy funguje. Stačí, když to působí uvěřitelně.

Sasanka: Nevadí, literárně ti to jde pěkně, psát umíš. Tak jak to je, to není špatné. Detektivku já osobně považuju za ten nejtěžší žánr, protože jde hodně o detaily, logiku, aby to zapadalo. Já si na detektivku moc netroufám.

Napětí je vždy způsobeno očekáváním "jak tohle jenom dopadne".

Ty umíš psát. To co jsi chtěla vyjádřit si vyjádřila jasně a srozumitelně. Jen hold tvůj detektiv se podívá na mrtvolu. Odejde do kanceláře a nechá to na sekretářce. Takže působí jako nekompetentní lenoch. Proto tam chybí to napětí.

LudvíkRoiSoleil: Dobře děkuji! Plus mi bylo řečeno, že na povídku tam není žádné napětí a mám tam zařadit i tu vraždu. Navíc jsem zatím totálně v háji s fakty. To město vlastně v reálu neexistuje,je to pokus o Noir. Měl být soukromý očko,ale to by se k téhle vraždě ani nedostal. To je přesně důvod proč se bojím dlouhých textů , protože úplně cítím, že na tom hořím jak papír.

Bezvadná.

Je to zajímavě vyprávěné a určitě má smysl pokračovat. Detektiv Richard mi přijde trochu ujetý, když ho uklidňují procházky po hřbitově, ale proč ne. Aspoň je tím zajímávej. Líbí se mi, že jsou postavy představeny jedna po druhé a mají kus prostoru pro sebe.

Ovšem Detektiv se jenom podíval na mrtvolu a odešel. Chybělo mi, že se nezeptal na její totožnost, kdo ji vyděl naposledy. Kdo jsou její příbuzní, kdo mrtvolu objevil. Jestli někdo z příbuzných nenahlásil, že ji postrádá. I když ohledání těla chvíli trvá, musí zůstat na místě činu, dokud nedostane aspoň základní informace o tom kdy odhadem oběť zemřela a jestli ohledávačka mrtvol může už teď vylučuje nehodu. A pro detaily ať si pak zajde.

Při vraždách jde o čas aby stopa nevychladla a proto se toho co nejvíc řeší na místě a mohlo se vyšetřování ubírat co nejdříve správným směrem.

Taky po příchodu do kanceláře určitě neoslovil sekretářku. Jenom soukromí detektivové mají sekretářky. Měla by to být asi policistka vykonávající spíše úřednické práce, jako procházení záznamů. Tuhle práci dělávají i sami detektivové, protože si práci často mezi sebou rozdělí.

Dohodl by se na místě s kolegy a rozdělili by si práci. Prohledávání údajů by dal někomu jinému na hrb hned na místě a on se věnoval obchůzkám. Navštívil by toho kdo oběť viděl na posled živou, pokud je ta informace už známá. Nebo by navštívil příbuzné.

Hlas je vždy o to zajímavější, když už člověk zná aspoň obrys daného člověka. Puzzle se mu skládají.

Něžné verše. Rozepjaly svá křídla. Krásné jsou :)!

Tak mi nezbývá, než vám popřát šťastný let :) :)!

ukrytá v máku: Děkuji ti za přání Maková panenko, můj motýl už je pět let na světě ;)

To je moc hezky napsané... Rád tě čtu.

krásné...něco mi připomíná...

Moc hezky jsi to napsala.

Vlakem co spěchá
dva lidé jedou.
Očima se hladíc
takřka přejeli
a tak ani neměli
čas na rozloučenou.
Souprava odvezla
poCITY. Kam?