 |
 20.12.2013
37, žena, Praha |
komentáře k dílům uživatele :
07.03.2014 - 14:04
8Bohužel musím souhlasit.. vrtulníky za 2.světové ještě nebyly, tak používané, jak by se možná zdálo. To až později. Jinak je to pěkně napsané
07.03.2014 - 13:4783) Máš moc pohádkovou představu o Paříži.
07.03.2014 - 00:238mám dvě technické poznámky:
1) v Paříži nejsou útesy
2) vrtulníky se za druhé světové zřejmě ještě nepoužívaly tak široce, byly teprve v plenkách
1) v Paříži nejsou útesy
2) vrtulníky se za druhé světové zřejmě ještě nepoužívaly tak široce, byly teprve v plenkách
04.03.2014 - 23:287Yana: já netvrdím, že by se to nemělo psát. Jenom tvrdím, že večer není zrovna příjemné to číst.
04.03.2014 - 21:107já nevím, myslím že by se právě o takových tématech mělo psát a myslím že jsi to napsala autenticky, povedl se ti i název a to světlo naděje je i dosti působivé, mně se to líbí
04.03.2014 - 00:147Severak: Ani nevím, proč jsem to tenkrát napsala ... myslím, že mě to napadlo při pohledu na nějaký obrázek, na kterém vycházelo světlo z pode dveří ... ale nic podobného jsem již nenapsala. Zase to zmizelo ...
04.03.2014 - 00:097já tenhle námět uplně nemusím, zvlášť když je to z první osoby :-(
03.03.2014 - 00:044a znova, a znova, a takhle furt dokolečka lezeme do stejých řek....
02.03.2014 - 10:499mně se moc líbí jak jsi ji napsala, přijde mi taková lehká a přitom z ní vnímám bolest a muka básnického subjektu, je to báseň nádherně metaforická a je o nenaplněné lásce, tak ji chápu
02.03.2014 - 00:256taky to ve mě vyvolává vzpomínky ... :) fakt super básnička :)
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
