Krásný.. Asi tak to teď sedí, i na mě.. :(

Jak moc bychom chtěli, aby se o nás zajímali...

Bohatý duchem,
v kapse jen díra,
bezcitu suchem
vždy se prodírá
naivní poeta,
co Láskou žije,
s múzami po léta
svůj nektar pije,
nedá mu moc práci
chvilku si snít
a pro inspiraci
do srdce jít...

Hezky řečeno, jak jsou si tyhle dvě věci blízké. :-) Moc krásné :-)

Chvíli budu stín a pak zkusím jít před ním ...

není to s tebou tak zlé,
když ti chybí jenom j¨!

Jsem buchta maková na psancích sedící,
co právě prožívá období smutnící,
v reálu teď stojím nohama na zemi,
opustit se bojím soukromé území.

Co bylo, to bylo,
kouzlo už je pryč,
a co srdci milo
vystřídal teď chtíč...

Zapomeň, žes lovec,
co mne v merku má,
pak jak stádo ovec
neprchnu Ti já.

I když hoříš touhou,
přijdi v míru jen,
snad za chvilku pouhou
splní se Tvůj sen...

;o)))

Jsi taková i maková,
buchta, co u PC si sedí,
a neví, jak se zachová,
až ocitne se na náledí
veršíků trochu lechtivých,
co sama či ti druzí zplodí,
tu cítí stud, tu zase smích
se rázem na rtech jejích zrodí,
nic lidského jí není cizí,
ví, jak chutná smích, studí pláč,
s múzami za ruku se vodí
a marně dumá, co jsou zač...
Je tím, čím v básních svých chce býti,
je tím, co právě prožívá,
nehledíc na reálné bytí,
provždycky už Nevěrně Tvá...
;o)))

Ve čtvrté sloce komentáře
v posledním verši chybí "j",
úsměv mi jaksi mizí z tváře,
nerad jsem ten, kdo chybuje...;o(

Přeněžný stíne ztepilý,
mohu jít s vámi, smím?
Být krásou vaší opilý,
vy stín jste, já též stín...
Tohle téma již zpracoval nám oběma známý klasik romantické poezie...
Jinak kdesi bylo psáno: Jdi před tím, koho miluješ, jinak budeš muset milovat toho, koho dostaneš!;o)

Myšlenka je krásná, ale formu jsi poněkud odbyla! Nebo zvolna přecházíš na polovolný rým?

ach... :-)))

Dott: Máš pravdu, mládě! Nechal jsem se trochu unést, abych pozlobil nevěrnou a ukázal jí, že umím i tohle! To jsou jen takové drsné hrátky dospělých...Mám také drsné pistolnické jméno!;o)))
Well! Když nakoukneš na mé stránky, zjistíš, že píšu spíše stylem Tobě blízkým, žádné pornohrátky, jen něžné náznaky a čtenář ať si sám pustí fantazii na špacír!
Jinak s Tebou souhlasím, že se to nevěrné moc povedlo! Taky jsem to ohodnotil! Měj se sluníčkově! M.

ta od člověka s přezdívkou shane- mi příde trochu přihrublá..... Ta od nevěrné se mi zase líbí moc.... Zajímavě napsáno, poutavé, jiné...

nu, je trochu realističtejší, než ta moje, ale taky hezký ....

Poštěváček vykukuje
jako hříbek z vřesoví,
že prstů pár do Tvé sluje
vniklo, svět se nedoví...

Jazyk Tvoji vášní zvlhlou
jeskyňku teď zkoumá tu,
prodírá se bílou mlhou,
co běží vstříc touhy snu...

Již se branka otevírá,
mluvka můj se dovnitř vkrad',
proti proudu se prodírá
tenhle Lásky advokát...

Tělo Tvé jak luk se prohlo,
se rtů splynul slastný vzdech,
sladká výzva, že by mohlo
přimout ptáčka ve svých zdech...

Zdá se, že celý svět tančí,
i my s rytmem splýváme,
ON v NÍ přiráží a jančí,
s vrcholem se potkáme!

Lámeš mi moje marné sny
na ostré střípky reality,
...
--- To je moc pěkný básnický obrat a v dílu si myslím, že je nejlepším místem. Ovšem celkově mě první strofa trochu vadí v tom, že jako jediná vypadává z kontextu rýmování formou a,b,a,b ... ale zase na druhou stranu, nač se tolik svazovat formou.

--- Co se zbylých dvou strof básně týká. Tak rýmy svojí-bojí a naděje-závěje nepatří úplně k těm nejlepším, ale do básně jsi je zapracovala tak, že tam vlastně působí přirozeně a to se povede jen málokdy. Rým snít-uvěřit pro mě nemá téměř žádnou chybu, i když zapšklí kritici by ti řekli, že není zrovna dvakrát rytmický, ale já bych naopak řekl, že celkově ty dva rýmované verše jsou docela obstojně rytmické a to i přesto, že nesplňují taková ta nepsaná pravidla rytmiky a to se opět povede jen máloky. Ovšem rým žádné-chladné a tyto dva verše k nim patřící jsou tím nejméně rytmickým místem v básni a tam se to moc nepovedlo a stejně tak jak jsem označil začátek za nejlepší místo, tak bych konec označil za nejhorší a je to asi jediná část, kterou bych osobně navrhl k nějaké menší úpravě. Mě napadá třeba:
-
na mé duši černé závěje,
a tvé srdce je tak chladné.
-
To mě napadlo jen teď. A ještě chybí celkové hodnocení básně. Musím říct, že jedna z mála po dlouhé době, které se mi líbí a která mě zaujala. Je psáno o klišé tématu, ale v celku originálním způsobem. V rozboru básně vidím nedostatky, ale společně fungují velice kompaktním dojmem. Báseň má i dobrou myšlenku a na to, že má tři strofy se v ní říká dost a dost. A dvouverší:
-
Nemůže v lásku uvěřit,
kdo o city své se bojí.
-
dodává básni i trochu nádech filozofické úvahy, a rozhodně bych řekl, že ji povznáší na vyšší úroveň, než bývají básně o lásce typu. - Na očích měla jsem pásku, když věřila jsem v naší lásku...

P.S. Omlouvám se za tak obsáhlý komentář. Teď jsi říkám, že je to možná až zbytečně obsáhlé, ale zase si říkám, že když už jsem to sesmolil, je škoda to mazat. Takže na závěr. Jen houšť takovýchto podobných děl.

sny jsou krásné a popohánějí člověka kupředu...přála bych Ti , aby je objevil i ten Tvůj...

Možná se mi to nezdá úplně literárně, ale má to duši...