jsme každý jiný...
18.03.2009 2 1202(24) 0 |
Lámeš mi moje marné sny
na ostré střípky reality,
do duše krutě mě bodají,
ničíš mé zbytky naivity.
O lásce nech mě dál tu snít,
jdi si sám cestou svojí,
nemůže v lásku uvěřit,
kdo o city své se bojí.
Ztratila se mi naděje,
nemám už trumfy žádné,
na duši černé závěje,
Ty srdce máš jen chladné.
na ostré střípky reality,
do duše krutě mě bodají,
ničíš mé zbytky naivity.
O lásce nech mě dál tu snít,
jdi si sám cestou svojí,
nemůže v lásku uvěřit,
kdo o city své se bojí.
Ztratila se mi naděje,
nemám už trumfy žádné,
na duši černé závěje,
Ty srdce máš jen chladné.
19.03.2009 - 09:07
Lámeš mi moje marné sny
na ostré střípky reality,
...
--- To je moc pěkný básnický obrat a v dílu si myslím, že je nejlepším místem. Ovšem celkově mě první strofa trochu vadí v tom, že jako jediná vypadává z kontextu rýmování formou a,b,a,b ... ale zase na druhou stranu, nač se tolik svazovat formou.
--- Co se zbylých dvou strof básně týká. Tak rýmy svojí-bojí a naděje-závěje nepatří úplně k těm nejlepším, ale do básně jsi je zapracovala tak, že tam vlastně působí přirozeně a to se povede jen málokdy. Rým snít-uvěřit pro mě nemá téměř žádnou chybu, i když zapšklí kritici by ti řekli, že není zrovna dvakrát rytmický, ale já bych naopak řekl, že celkově ty dva rýmované verše jsou docela obstojně rytmické a to i přesto, že nesplňují taková ta nepsaná pravidla rytmiky a to se opět povede jen máloky. Ovšem rým žádné-chladné a tyto dva verše k nim patřící jsou tím nejméně rytmickým místem v básni a tam se to moc nepovedlo a stejně tak jak jsem označil začátek za nejlepší místo, tak bych konec označil za nejhorší a je to asi jediná část, kterou bych osobně navrhl k nějaké menší úpravě. Mě napadá třeba:
-
na mé duši černé závěje,
a tvé srdce je tak chladné.
-
To mě napadlo jen teď. A ještě chybí celkové hodnocení básně. Musím říct, že jedna z mála po dlouhé době, které se mi líbí a která mě zaujala. Je psáno o klišé tématu, ale v celku originálním způsobem. V rozboru básně vidím nedostatky, ale společně fungují velice kompaktním dojmem. Báseň má i dobrou myšlenku a na to, že má tři strofy se v ní říká dost a dost. A dvouverší:
-
Nemůže v lásku uvěřit,
kdo o city své se bojí.
-
dodává básni i trochu nádech filozofické úvahy, a rozhodně bych řekl, že ji povznáší na vyšší úroveň, než bývají básně o lásce typu. - Na očích měla jsem pásku, když věřila jsem v naší lásku...
P.S. Omlouvám se za tak obsáhlý komentář. Teď jsi říkám, že je to možná až zbytečně obsáhlé, ale zase si říkám, že když už jsem to sesmolil, je škoda to mazat. Takže na závěr. Jen houšť takovýchto podobných děl.
na ostré střípky reality,
...
--- To je moc pěkný básnický obrat a v dílu si myslím, že je nejlepším místem. Ovšem celkově mě první strofa trochu vadí v tom, že jako jediná vypadává z kontextu rýmování formou a,b,a,b ... ale zase na druhou stranu, nač se tolik svazovat formou.
--- Co se zbylých dvou strof básně týká. Tak rýmy svojí-bojí a naděje-závěje nepatří úplně k těm nejlepším, ale do básně jsi je zapracovala tak, že tam vlastně působí přirozeně a to se povede jen málokdy. Rým snít-uvěřit pro mě nemá téměř žádnou chybu, i když zapšklí kritici by ti řekli, že není zrovna dvakrát rytmický, ale já bych naopak řekl, že celkově ty dva rýmované verše jsou docela obstojně rytmické a to i přesto, že nesplňují taková ta nepsaná pravidla rytmiky a to se opět povede jen máloky. Ovšem rým žádné-chladné a tyto dva verše k nim patřící jsou tím nejméně rytmickým místem v básni a tam se to moc nepovedlo a stejně tak jak jsem označil začátek za nejlepší místo, tak bych konec označil za nejhorší a je to asi jediná část, kterou bych osobně navrhl k nějaké menší úpravě. Mě napadá třeba:
-
na mé duši černé závěje,
a tvé srdce je tak chladné.
-
To mě napadlo jen teď. A ještě chybí celkové hodnocení básně. Musím říct, že jedna z mála po dlouhé době, které se mi líbí a která mě zaujala. Je psáno o klišé tématu, ale v celku originálním způsobem. V rozboru básně vidím nedostatky, ale společně fungují velice kompaktním dojmem. Báseň má i dobrou myšlenku a na to, že má tři strofy se v ní říká dost a dost. A dvouverší:
-
Nemůže v lásku uvěřit,
kdo o city své se bojí.
-
dodává básni i trochu nádech filozofické úvahy, a rozhodně bych řekl, že ji povznáší na vyšší úroveň, než bývají básně o lásce typu. - Na očích měla jsem pásku, když věřila jsem v naší lásku...
P.S. Omlouvám se za tak obsáhlý komentář. Teď jsi říkám, že je to možná až zbytečně obsáhlé, ale zase si říkám, že když už jsem to sesmolil, je škoda to mazat. Takže na závěr. Jen houšť takovýchto podobných děl.
18.03.2009 - 21:05
sny jsou krásné a popohánějí člověka kupředu...přála bych Ti , aby je objevil i ten Tvůj...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Neumíš snít ... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Dračice
Předchozí dílo autora : Z moře zrozená
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Raven» narozeniny
Ammazonic [17], HarryHH [17], KaseO [17], Štístko [15], pohodarka84 [13], Čalamáda [11], Anonymni snílek [10], danthevas [9]» řekli o sobě
Hunter řekl o Dream :Ta holka má v sobě smysl pro čtivej děj, talent na udržení pozornosti a už teď skupinu následovatelů. Best of luck... Snářko :D