Jsem

Je dobře, že jsi. Nezoufej, zase bude líp.

Jsem buchta maková na psancích sedící,
co právě prožívá období smutnící,
v reálu teď stojím nohama na zemi,
opustit se bojím soukromé území.

Jsi taková i maková,
buchta, co u PC si sedí,
a neví, jak se zachová,
až ocitne se na náledí
veršíků trochu lechtivých,
co sama či ti druzí zplodí,
tu cítí stud, tu zase smích
se rázem na rtech jejích zrodí,
nic lidského jí není cizí,
ví, jak chutná smích, studí pláč,
s múzami za ruku se vodí
a marně dumá, co jsou zač...
Je tím, čím v básních svých chce býti,
je tím, co právě prožívá,
nehledíc na reálné bytí,
provždycky už Nevěrně Tvá...
;o)))

ano prostě jsi, a to je pro někoho jistě důležité