|
nevím...
|
Duše se brání propadnout na dno smutku,
srdce se schovává pod černým závojem,
mám skončit dřív, než umřu ze zármutku,
když ze Tvých slov už cítím nezájem.
Stojím tu sama na hraně Tvého srdce,
mám skočit, nebo čekat záchranu?
Bojím se pohnout, snad najdou mě Tvé ruce
a nenechají spadnout do údolí snů.
Snad přijdeš včas a špatné se zas ztratí,
a po té hraně přejdu k sladké naději,
do naší lásky se barevné dny vrátí,
a černobílé chmury skončí v závěji.
srdce se schovává pod černým závojem,
mám skončit dřív, než umřu ze zármutku,
když ze Tvých slov už cítím nezájem.
Stojím tu sama na hraně Tvého srdce,
mám skočit, nebo čekat záchranu?
Bojím se pohnout, snad najdou mě Tvé ruce
a nenechají spadnout do údolí snů.
Snad přijdeš včas a špatné se zas ztratí,
a po té hraně přejdu k sladké naději,
do naší lásky se barevné dny vrátí,
a černobílé chmury skončí v závěji.
30.03.2009 22:12
neumím psáti verše veselé,
když v srdci umírají andělé,
smutek svůj svážu do básní,
v duši se trochu vyjasní
když v srdci umírají andělé,
smutek svůj svážu do básní,
v duši se trochu vyjasní
30.03.2009 21:32
Podobný smutek dobře znám,
jen jej před světem ukrývám.
Proč měnit zrak ve vodopády?
To raděj jiné mívám spády!;o)))
I já častokrát balancuji
na ostré hraně marných přání,
slzím a skrývám se v své sluji
v hlubokém, tichém zadumání,
nezradím světu bolest svoji,
spíš klamný smích můj bude znít,
až vesele si zaveršuji
o tom, co tolik chtěl bych mít...;o(
jen jej před světem ukrývám.
Proč měnit zrak ve vodopády?
To raděj jiné mívám spády!;o)))
I já častokrát balancuji
na ostré hraně marných přání,
slzím a skrývám se v své sluji
v hlubokém, tichém zadumání,
nezradím světu bolest svoji,
spíš klamný smích můj bude znít,
až vesele si zaveršuji
o tom, co tolik chtěl bych mít...;o(
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.