Smutek

Duše se brání propadnout na dno smutku,
srdce se schovává pod černým závojem,
mám skončit dřív, než umřu ze zármutku,
když ze Tvých slov už cítím nezájem.

Stojím tu sama na hraně Tvého srdce,
mám skočit, nebo čekat záchranu?
Bojím se pohnout, snad najdou mě Tvé ruce
a nenechají spadnout do údolí snů.

Snad přijdeš včas a špatné se zas ztratí,
a po té hraně přejdu k sladké naději,
do naší lásky se barevné dny vrátí,
a černobílé chmury skončí v závěji.