naneštěstí je báseň pouhá póza
ty blbý šály o to víc
když básníci stojí na rohu jak máčky
čumí na zastávku MHD
kde škrtají si v realitě skic
s veršema náhlý pseudosračky
smolí je všecky ze sebe
něco vo tom kam ten svět spěje
a kolem jde rozzlobená matka
cloumá s dítětem
a jim není smutno
z té beznaděje

Jiří Dobrovský: Není vůbec zač, já děkuju za komentář.

Děkuji za ten příběh. Takovou ženu, dívku, z příběhu, je asi v dnešním světě vzácné štěstí poznat, poznávat, si myslím:-) , jelikož má naprostou pravdu:-) . JD

I hniloba je způsob léčení, tříska v ruce je toho důkazem :-)
A nebo Tříska pod Karlákem?

naivka: Jé, moc děkuju. Tak na tohle dílko jsem už úplně zapomněla. Koukám, že jsem to psala už celkem dávno... a jsem na tom tak nějak furt stejně :(

Moc se mi líbí obrazy. Dá se v tom toho najít víc, ve mně to třeba asociovalo neschopnost některých si něco pořádně zargumentovat, obsah mé mysli a její úroveň asi tak okolo půl druhý ráno a snahy napsat kvalitní slohovou práci :D Chápu, cos myslela slovem "beztváří", jen si nejsem jistá, zda existuje. Každopádně pěkné dílo.

Singularis: Souhlasím, že je to všechno složitější, jednoduché nálepky u psaní nestačí.
Mě hlavně baví psát s chutí a rychle, je to radost, ale ne vždy se podaří... Zápolení taky někdy provádím, ale někdy mě štve tak, že se na to radši vykašlu. Co já už toho rozepsala a nic... :/

Orionka: Já jsem v tomto kontextu mínil/a pojem "profesionál" jako protiklad k pojmu "amatér" - profesionál je ten, kdo píše (nebo obecně pracuje) z povinnosti, amatér ten, kdo píše z lásky k danému oboru. Výraz "stroze" jsem zvolil/a opravdu špatně, přiléhavější k tomu, co jsem chtěl/a vyjádřit, by bylo "mechanicky". Ale jak nad tím přemýšlím, myslím, že skutečnost je mnohem barvitější a každý člověk je spíš někde na stupnici mezi extrémním amatérem, který všechno miluje, ale nic neumí, a extrémním profesionálem, který všechno umí, ale nic nemiluje...

A potěšilo mě, že ti vyhovuje psát s chutí a velmi rychle, to u mě nejde, protože to, co bych tak napsal/a, by druhým lidem vůbec nedávalo smysl. Já musím zápolit s každým slovíčkem, a stejně pak místo "mechanicky" napíšu "stroze"... :-/

Singularis: Pravdou je, že jsem to psala s chutí a velmi rychle, žádné zápolení se slovíčky. Jak mi už kdosi řekl, tahle poloha mi sedí, a když přesně vím, co chci vyjádřit, plyne to takhle lehce. Ale zaujalo mě, jak píšeš "profesionálně a stroze". To si já vůbec nemyslím, že profesionál musí psát jen stroze, a že je v tom osobní zaujetí, to je myslím jasné - vždyť ho to živí :).

Orionka: Myslím, že Strach tím "vložením" myslel zápal čili nadšení, tedy že ten text není napsaný stroze a profesionálně, ale působí dojmem, že autorovi na tom, co píše, skutečně záleží.

Strach: Nechápu, ale díky :).

Moc hezky napsáno - cítím osobní "vložení", nebo jak to popsat (snad chápeš). Moc příjemná práce...

kmotrov: Nejde ani o mobily, ani o romantiku, ani o filozofii. Paroduju tady něco úplně jiného - kdosi to v komentáři k původnímu dílu definoval slovem sebechvála, ale šlo by to říct i jinak.

Yanishka: Kde?

Tady nejde o mobily, jde o to, že neustále zaměstnáváme mozek nějakou činností, nedovedeme být prázdní. Co je prázdné to se naplní, celým vesmírem. To není o kýčovité romantice. Čeho si na světě nejvíc cením? Prázdnoty. To je taoistická a zenová filozofie. V současném hávu podaná třeba Alanem Wattsem

https://www.youtube.com/watch?v=6qJZip2u_58

Heleee proc jsi psala o meee :)))

Singularis: Díky za názor i za fotku, je moc pěkná. Zaujalo mě, že pro tebe je ta parodie velmi jemná, podle jiného zas může pořádně ublížit. Já parodii chápu jako nastavené zrcadlo, možná trochu vypouklé a zveličující, ale schválně takové, aby ukázalo směšnost původního díla. Proto každý text parodovat nejde, on v sobě už mít k parodování určitý potenciál, jinak zrcadlo nic neukáže. Tady někomu ukázalo hodně, někomu skoro nic, to už je asi o osobním pohledu a druhu humoru.
Za tím zapadajícím sluncem nic zvláštního nehledej, prostě jen rádoby hlubokomyslný odkaz k původnímu textu... vstříc zapadajícímu slunci jaksi jít nelze :).

Vzpomněl/a jsem si na tuto svou fotografii (ve skutečnosti jde o výřez), u které mi připadá, že by se k této úvaze moc hodila jako ilustrace:
https://www.psanci.cz/galerie_photo.php?user=1638&photo=168

Původní dílo bylo bližší mému stylu, tvoje úvaha je plná náznaků a literárně vybroušená, až se to obtížně čte. (Ale to mi nepřísluší kritizovat, protože nad některými větami v mých dílech si musí lidé lámat hlavu mnohem déle, než alespoň přibližně pochopí, co by mohly znamenat...) Pokud je to parodie, pak velmi jemná; není tam žádný moment, který by, byť citlivého, člověka "shodil ze židle"; to hození mobilního telefonu do řeky ve mě vyvolává spíš kroucení hlavou, následované myšlenkou, že si stejně zítra nejspíš koupí nový (modernější). Nicméně, některé narážky (výjimečná bytost, Radbuza) mě v tomto kontextu celkem pobavily... A není mi jasné, co za metaforu je to "zapadající slunce, které si všichni nosíme v sobě" tentokrát.

Orionka: Jen odhad. Zas tak moc tě nečtu abych měl přehled :D Pokud byl ůčel pobavit, tak zřejmě vydařené dílo, ačkoli mě ten humor v tom minul. Stane se