... nechat křídla růst... aby bylo vidět hvězdy... líbí.

Děkuji všem, kdo dolouskali až do dna a ještě měli sílu se vyjádřit :)

Vau, skvost

Líbí se mi. Trochu jako by i pohled vědmy. Trochu mě překvapilo -vetnu. Nějak mě z toho píchlo v oku. :-)

puero, taron: Děkuji. Vím, že je klasický, ale mám ho ráda... jelikož často tvořím na základě obrazů v mé hlavě, dobře se mi do tohoto formátu vkládají. Čím jsem? Každý den stejná a přec trochu jiná. Jen, že lidi přes všechno všední materiálno občas zapomínají myslet i na jiné věci. A zároveň je báseň součástí uvědomění, že je důležité přijmout se a mít se ráda...

Mně se to moc líbí. Ten styl je možná dost klasický, ale ty popsané obrazy jsou originální a už ten začátek, kde popisuješ strom v člověku je úžasná myšlenka. člověk otočí list a vidí v něm vlastní zápěstí. A kde tam uvnitř toho všeho je duše? Tahle báseň tedy řeší otázku čím jsi?

Duše sídlí v šišince :))))

Báseň mi něco poodkryla, ale moc né...to cítím taky tak.. a mnozí z nás, nicméně se jí nedá upřít nadhled a tvé krásné fyzično..jsi krásný člověk :)

puero: Beskydy znám jen trošku, studovala jsem poblíž.... Lidečko, Francova Lhota, Pulčín... krásné vzpomínky

Já to znám z Beskyd. Krajina dětství. A na podzim jsou nejhezčí. Ale smutné.

puero: Já to tak nevidím, ale můžem to mít každý jinak. Zrovna ty hory jsou dokonalou směsí smutku a krásy, dvě slova natolik zamíchaná, že je neoddělím.

No, asi může, ale když to bude krásné, už to asi nebude smutné.

puero: Co se melancholie týká, tak to závisí na tom, zda se na to koukáš z medicínského hlediska nebo toho, co pro tebe konkrétně to slovo představuje. Za sebe mohu říci, že určitá forma melancholie může být krásná - třeba Krušné hory, které mám hrozně ráda, jsou melancholicky krásné. Myslíš si, že to tak nemůže být?

Může být smutek krásný? Je melancholie nebo nostalgie krásná? Já ti nevím. Vůbec nevím, co na to říci. Jsem zmaten. Ty to tak vidíš?

všem děkuji za komentáře

puero: A kdo říkal, že smutek musí být vždy něčím nekrásným? :)

I já mám ráda mlhu....je pravdou , že je více symbolem smutku, než prostě krásný přírodní úkaz...báseň je opravdu dost dobrá...hodně dobrá...řekla bych , že jedna z nejlepších jakou jsem tu doposud četla..:)

Tvoříc........jéžíš. No ale jinák je to suprovní. Akorát se těžko vymaňuješ z depresivního předpokladu a kolektivního omylu, který ve svých verších stimulují miliony obyčejných i neobyčejných básníků (Poem počínaje), že mlha je symbolem smutku. Není! Je krásná, přelévá se, melancholii do ní vkládají jen lidské bytosti a ona v ní náhodou dobře drží. Ale mlha je jen bílý zákal všedního dne. Činí svět snovějším, je krásná. Miluju mlhu (pokud nejeddu zrovna autem).

Tohle se mi líbí. Zajímavý pocity. Tuhle zasmušilost končícího podzimu si vždycky strašně užívám. Dík za ni!

traken: děkuji, vynasnažím se užívati :)

CARPE DIEM!! joo pěkná básnička