Procházím se nočním městem, sama,
a nikde nenacházím skutečnou tmu.
V záři lamp předčasně odkvetly krokusy,
jen chybí ta malá torza obkreslit křídou.
Minu věž, z níž má naivita hrozila skokem,
zmatená octomilka, co rozmáčkla ji knížka.
Pozbývám svázané lidskosti, křídla rostou,
vstanu do nového rána se skleněnou vraní duší.
Pak nebude už bolesti,
jen více tmy,
aby bylo vidět hvězdy…
a nikde nenacházím skutečnou tmu.
V záři lamp předčasně odkvetly krokusy,
jen chybí ta malá torza obkreslit křídou.
Minu věž, z níž má naivita hrozila skokem,
zmatená octomilka, co rozmáčkla ji knížka.
Pozbývám svázané lidskosti, křídla rostou,
vstanu do nového rána se skleněnou vraní duší.
Pak nebude už bolesti,
jen více tmy,
aby bylo vidět hvězdy…
15.04.2012 11:54
Yasmin
krásná..!
a vstát do nového rána se skleněnou vraní duší
a vstát do nového rána se skleněnou vraní duší
14.04.2012 14:35
najifka
octomilka :) bolest bude imrvére, jen se na ni chvilku zapomene.
pěkná
pěkná
13.04.2012 10:10
Vir
Líbí se mi. Pro ten závěr nemám jediné vysvětlení, ale vyberu si. :-)
13.04.2012 08:52
jutu
... nechat křídla růst... aby bylo vidět hvězdy... líbí.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.