 |
 04.09.2014
46, žena, neměsto |
komentáře k dílům uživatele :
27.04.2018 - 08:17
20Mlčeti Zlato: mám pocit, že do nás vstoupí často ve chvíli, kdy nám už nic jiného nezbývá.. jednoduše - pozdě.. díky
26.04.2018 - 20:3720Drahá Amélie..Princezno....Navždy utkvěláav srdci mém..Ty Nezapomenutelná...Mám Tě moc ráda...
26.04.2018 - 08:2920Je to tak fatalistické, až děsí. Vstupuje do nás pokora z přesvědčení nebo z rezignace?: Ach jo.
26.04.2018 - 07:4917Dickens: takový komentář mě moc těší.. tohle byl záměr textu.. aby lidi začali přemýšlet.. děkuju :)
26.04.2018 - 07:4817Immotyob: je těžký, poskládat myšlenky tak, jak by člověk opravdu chtěl, ale tady mám sama pocit, že jsem řekla to, co jsem chtěla.. děkuju ti :)
26.04.2018 - 07:4719Zamila: vygůglilo se mi, že je to něco z nemocničního prostředí? kde se vzala ta báseň?
25.04.2018 - 23:2517Děkuju. Je to jeden z těch textů, při kterém najednou zjistíte, že už nečtete, ale přemýšlíte, a trochu vám dává věci zpátky do těch správných proporcí.
25.04.2018 - 20:1717Je to moc hezky napsaný - jako by nějakej stroječek uměl, ani snad ne číst, ale zhmotňovat tvý myšlenky a dávat je rovnou na papír... a ty jenom ležíš a přemýšlíš o těch dvou ... Moc, moc fajn :-)
25.04.2018 - 19:5619Vybavila se mi při čtení má milovaná báseň a její melodie...
"Já nevěděl, že rostu,
a vůbec mě to nebolí
a v noci spím a rostu
a rostu cestou do školy..."
:-D :-)
"Já nevěděl, že rostu,
a vůbec mě to nebolí
a v noci spím a rostu
a rostu cestou do školy..."
:-D :-)
25.04.2018 - 19:5219Jsi ... cokoliv chceš - když budeš chtít, tak i robot. Ale roboti nepíšou básničky - zvlášť ne tak hezký, jako ty...
21.04.2018 - 20:1617Psavec: už jsi tu jednou byl, ale přesto ti znovu děkuji :-)
20.04.2018 - 19:0818Immotyob: byly doby, kdy jsem snila i s otevřenýma očima :)) díky moc
20.04.2018 - 19:0725Immotyob: tak moc chvály.. :) no.. děkuju, potěší, když některá věc zaujme
