O pokoře

človiček: .. velmi zajímavý komentář, nelze, než souhlasit.. moc děkuju.. :)

Hanulka: díky :)

S posledním rčením naprosto souhlasím, ano je to tak !

Znát pocity orla v oblacích a býti pak i červem v tlejícím mase,to je prý postoj medicinmana.Prožít obojí vede k pokoře.Pokora je začátkem klidného dechu,jistého kroku a vlídného pohledu.

pokora? To je přece žasnout, například nad touto básní, ale hlavně v ní nehledat nic složitého

Yana: děkuji za tvůj pohled na pokoru.. přemýšlím, jak bych ji definovala já.. možná asi.. vážit si toho, co mám

Pořád na tvá slova myslim, zpracovavam je vracim se k nim. Hledam v nich. Pokora je prijmout a děkovat.

Immotyob: třeba, když to přečteš za týden, bude ti to jasnější.. aspoň já to tak občas mám :) děkuju

Ginnare: někdy si taky kladu tuhle otázku.. kdo ví.. děkuju

Jana Klimešová: děkuji ti za tvůj pohled..

Severak: někdy asi jo, ale nemyslím, že by to bylo pravidlo..

Pokora... Každý jí občas potřebujeme.
Možná by nás i dokázala zachránit... před námi samými.. .

Máš zajímavé myšlenky

Něco hrozně velkýho z toho sálá, ale úplně jsem se v tom ztratil - tohle je asi úplně první věc, co jsem tady četl, kterou nejsem schopnej rozšifrovat - něco jako když vypadneš za bouřky z loďe, vlny tebou házejí ze strany na stranu - na chvilku zahlídneš břeh - v další vteřině tam zas není - pak se objeví úplně na druhé straně - a pak zase zmizí... Ale jak říkám, jde z toho síla .... líbí moc :-)

Vstoupí vždy, když ji potřebujeme. Moc líbí.

Jestli to nejde s věkem.

SOUZNÍLKA: jsem ráda, že se líbí, díky ti :)

Mlčeti Zlato: mám pocit, že do nás vstoupí často ve chvíli, kdy nám už nic jiného nezbývá.. jednoduše - pozdě.. díky

Drahá Amélie..Princezno....Navždy utkvěláav srdci mém..Ty Nezapomenutelná...Mám Tě moc ráda...

nádhernéééééé neskutečně, hluuuuuuuuuuubokééé..

Je to tak fatalistické, až děsí. Vstupuje do nás pokora z přesvědčení nebo z rezignace?: Ach jo.