Něco končí a něco začíná??? Je divně smutná.......jaký máš momentálně osud?

ehm... jak se to vztahuje k básni?

Lepší by bylo, kdyby to nemělo POINTU, když už ji tedy nemá mít, ánžto to slovo se stále ještě píše nikoli foneticky, ale právě takto:-)
... a někde ti uteklo písmenko:-)

blbců na světě je víc

taron: to máš pravdu... chtěl jsem jí tam dát... asi ji smažu :)

No, krásná, ale jen první 3 sloky, od poenty se mi to nelíbí, protože ona tam byla a silná....

............ :-) ..........

ARA: Mám pocit, že myslíme to samé, ale nemůžeme se v tom najít :D

Nejdřív jsem byl na rozpacích. Ale pak jsem se to pokusil přečíst jako tu rapovku. A ejhle, ono to k tomu sedí. Tak jo!

Možná ti má slova vyzněla příliš optimisticky. Ale k tomu mám dost daleko. To malé dítě v nás zůstane a zůstat má. Ale může se stát, že je v nás nespokojené, nevysvobozené, nepropojené v souladu s celou naší bytostí. Protože není dost poznané, není přečtené, je zatížené třeba neznámým způsobem. Raduj se z toho, že nemáš pravdu v tom, že vlastnosti člověka nejdou vymazat! :-) Ty vlastnosti tvoří i ty nahrané soubory. A pokud si je toho člověk vědom a má schopnost to u sebe vidět (vidět, co mu překáží a co ho nezdobí), je možné ty soubory přečíst a jejich vliv snížit. Někdy i "rozpustit".

ARA: To já si právě nemyslim, že by srdce chtělo být očištěno, lidi, který milujeme a nenávidíme tam prostě budou pořád a nezbavíme se jich ať se snažíme jak se snažíme :) a soubory v duši jsou myšleny jako vlastnosti toho člověka, který nejdou vymazat a jen přidat, každej uvnitř zůstane tim malym dítětem, ale tyhle "soubory" často přestanou fungovat a nahraděj je jiný :) takhle to vidim já :)

Teď jsem si uvědomil, že jsem tě oslovil jako bys byl básnický subjekt. Musím si na to dát pozor.
Zaujala mne slova o duši a srdci. Srdce a duše - není to totéž, ale ani to nejsou dvě samostatné a na sobě nezávislé ....součásti. Proto, když si člověk natluče koleno, ochladí to srdce. Srdce ochladí i bolavý zub, nebo chřipka. A za určitých okolností i tyhle zkušenosti mohou přidat stín na duši i srdce. Jako nový soubor. Dalo by se říct, že mají-li se ty negativní soubory stát jen zkušeností zapsanou v paměti, musejí se nejdřív co nejlépe přečíst. I ty známé a tušené, i ty neznámé - související. Takže i srdce může projít očistou. Ale také to může být naopak, když není možnost ty soubory číst nebo když není vůle je číst. Nebo když není vědomí o té možnosti.

Ale jo, ty Ruko. :-) Budeš ho měnit. Bude se měnit. Proč? Právě proto, že uvědomění a co nejpřesnější pojmenování těch sraček je předvítězným počinem, krokem k jejich spálení. A k tomu ti Starej Pravda pomáhej. On bývá tím katem. Tím exorcistou ke spálení stínů. Tím katem stínů.

Myslím že ano.:) Nicméně to nesouvisí s tím, že ve mně nic neevokuje.

Sokolička: a pochopilas o co v ní jde?

Není špatná... Spíš takové to "neurazí, nenadchne". Nic ve mně nevyvolala.

...taky větřím song...dej to do ruky nějakýmu depresivnímu folkaři ;)

Souhlasím s komentáři níže. Pěkná, zajímavá a chytlavá báseň. Přečetl jsem jí několikrát. Jen jediné, co mě trochu ruší jsou ty trojtečky na koncích verše. Přijdou mi trochu zbytečně, protože už verš samotný značí pauzu a ty trojtečky ji až nepříjemně zdelší. Ale zřejmě to byl záměr. Já si to stejně čtu tak, jak se mi to čte nejlépe... =)...

Jinak, když jsem to přečetl, a pak koukl na autora, nechtěl jsem to moc komentovat. Ale pak jsem to přečetl znovu a znovu a musel jsem. Pěkná báseň, hezký nápad a zpracování.

Ale ještě poznámka. První verš: Salomon líbá hlavu bílou mrtvoly. - ono to vyznívá na první čtení tak divně, jakoby to byla chyba. Chvíli jsem si myslel, že je to překlep a že tam mám být: Salomon líbá hlavu bílé mrtvoly. Ale pak mi to docvaklo. Ale možná by znělo lépe: Salomon líbá bílou hlavu mrtvoly... ale to je tak jediné, co mě při četbě zarazilo...

Nevím, co si s tímhle dílem počít. Je klopýtavé a špatně srozumitelné. Báseň ve svém popisu rozplizlá. "Občas je to tak, občas tak..." Nevěřím, že to "to" v básni je skutečně láska.
První sloka je ještě snesitelná, ač dosti mdlá. V druhé však se začne popis halit do mlh.

Verše

doprovázeno sladkým jménem,
po tom často srdce zpustne...

korespondují s verši

S léty to na dešti rezaví
a často nabyde znova lesku.

Je za nimi sice cítit pokus o sdělení, ale sdělné nejsou. Jsou neurčité, nicneříkající.
Finis coronat opus. Poslední dva verše ustřelují téma kamsi do neurčita, téma básně (bylo-li kdy nějaké) naprosto pomíjejí.

Náčelníku Holá Ruko, nejenže se mi tvůj text líbí, má švih a odpovídá svému názvu, je obrazný a sdělný i pro toho, kdo by metaforu v něm neviděl... Nadto si myslím, že je zároveň pěknou odpovědí dílem na dílo, tedy konkrétně tvé dílo je pěknou odpovědí na dílo P.M.:-))